Dysgrafie je specifická porucha grafického projevu. Slovo dysgrafie je odvozeno z řeckého slova „grafein“, které znamená psát, a předpony „dys-“, která je překládána jako špatný či porušený. Dysgrafie je specifická porucha učení postihující zejména celkovou úpravu písemného projevu, osvojování jednoduchých písmen, napodobování tvaru, spojení hlásky s písmenem a řazení písmen. Je narušena motorika, porucha automatizace pohybů, motorické a senzoricko - motorické koordinace. Dítě si nepamatuje tvary písmen, zaměňuje tvarově podobná písmena. Písmo je neuspořádané, těžkopádné, neobratné. Žáci postižení touto poruchou se dlouho nemohou naučit psát mezi linky (dodržení lineatury), výšky písma. Píší pomalu, namáhavě, často u nich zjišťujeme chybné držení psacího náčiní. Přílišné soustředění na grafickou stránku písemného projevu často způsobuje neschopnost soustředit se na pravopisné projevy. Dysgrafie je způsobena především nedostatky v oblastech hrubé a jemné motoriky, pohybové koordinace, celkové organizace organismu, zrakové a pohybové paměti, pozornosti, prostorové orientace, poruchou koordinace systémů, které zajišťují převod sluchového nebo zrakového vjemu do grafické podoby, tj. spojení foném-grafém při psaní podle diktátu a spojení mezi tiskacím a psacím písmenem. Při vlastním aktu psaní se u dysgrafiků objevují dva extrémní póly. Tempo písma je buď dosti pomalé, nebo naopak velmi rychlé, až zbrklé. Nejčastěji se vyskytuje kombinace obtíží jemné motoriky, snížené zrakové představivosti (neschopnost vybavit si tvary písmen) a neschopnosti zapamatovat si motorické vzorce tvarů písmen. Projevy dysgrafie ve základní škole špatná úprava písemného projevu nestačí průměrnému tempu ostatních, dopouští se většího množství chyb, a to nejčastěji při diktátech, nebo časově limitovaných úkolech dysgrafie zasahuje i do matematiky. Žáci nedokážou provést správný zápis čísel, mají problémy v řešení slovních úloh dítě není schopno úhledného psaní ale ani přehledného rozvržení textu problémy s udržením horizontální roviny písmen psaní mimořádně velkými či naopak malými písmeny psaní slov foneticky, tedy tak, jak jsou slyšet žák není schopen simultánně provádět opravy napsaného textu Zdroj: Bartoňová Miroslava. 2018. Primární reflexy a dysgrafie Primární reflexy mohou způsobit mnoho symptomů dysgrafie. Moro reflex: negativně ovlivňuje soustředění způsobuje větší citlivost na vizuální i auditivní vjemy. Dítě se zajímá o vše, co se děje okolo, dívá se „kde co lítá“. způsobuje, že vnímá všechny vjemy moc silně. V obraně proti všem vjemům se uzavřou do sebe a přestanou vnímat okolí. zhoršuje vnímání těla (propriocepce). Asymetrický tonický šíjový reflex (ATŠR): způsobuje, že když se při psaní dítě podívá doprava (hned jak „překročí“ hlavou střední čáru těla), paže i prsty se na této straně natahují. Lze si představit, jak je potom pro dítě těžké naučit se dobře psát! dětí často jako kompenzaci otáčí papír až o 90°, aby nemuselo tolik bojovat proti natažení prstů ruky. Jindy má jiný sklon písma, příliš velký nebo se písmena naopak naklání dozadu způsobuje křečovité držení tužky způsobuje horší koordinaci ruka - oko brání ve vývoji křížových pohybových stereotypů a tak zhoršuje spolupráci mozkových hemisfér Palmární reflex způsobuje, že když dá dítě tužku do ruky, hned chce reflexně skrčit prsty v pěst. Proto děti dlouho drží tužku dlaňovým úchopem. Tonický labyrintový reflex (TLR) způsobuje: změny svalového tonu. Když se dítě dívá do sešitu, hned se změní svalový tonus, jako kdyby se chtělo schoulit do klubíčka. Vzniká hypotonus a dítě nejraději podrží hlavu rukou nebo si při psaní lehne na stůl. Kvůli tomu, že naklání trup dopředu, vyvíjí větší tlak na tužku. horší vnímání těla a problémy s prostorovou orientací (často spolu s horší funkcí rovnovážného ústrojí). V důsledku horší prostorové orientace mohou děti přetáčet písmena a číslice. horší hrubou motoriku a koordinaci pohybů. Symetrický tonický šíjový reflex (STŠR) způsobuje: problémy zaostřit zrak rychle do dálky a zpátky na blízko, což je předpoklad k tomu, aby dítě dokázalo dobře a efektivně opsat text z tabule. problémy s rovnováhou a koordinací ruka-oko. že v sedu si „omotávají“ nohy kolem noh židlí, sedají si na paty, dělají prostě cokoli, aby zafixovaly nohy. Jako reakci na reflexní natahování nohou často balancují na zadních nohách židle – „houpají se na židli“. Dysgrafie není jen o „ošklivém písmu“ – je důsledkem složitějších potíží v oblasti motoriky, koordinace a zpracování smyslových podnětů. Přetrvávající primární reflexy, které by měly být v raném dětství potlačeny, mohou významně narušovat psací dovednosti, a tím i sebevědomí dítěte. Pokud dítě bojuje s psaním i navzdory tréninku a snaze, je důležité podívat se hlouběji – nejen na písmo samotné, ale i na základní vývojové souvislosti. Neuro-vývojová stimulace (NVS Pohybem se učíme®, známé v angličtině jako NDS Active Learning®) nabízí cestu, jak pomocí cílených pohybových cvičení podpořit zralost nervového systému, potlačit přetrvávající reflexy a zlepšit souhru smyslů a motoriky. Včasná diagnostika a vhodná podpora mohou výrazně ovlivnit nejen schopnost psát, ale i celkový školní úspěch a psychickou pohodu dítěte. Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD. 27.4.2022 Použité zdroje: Bartoňová, Miroslava (2018). Specifické poruchy učení. Brno: Paido. Volemanová, Marja (2019). Přetrvávající primární reflexy, opomíjený faktor problémů učení a chování. Statenice: INVTS

V prvním roce života jsme mohli docela přesně předpovědět, kdy si dítě osvojí jaké dovednosti. Čím je ale starší, tím je to těžší. Dítě je individualita. Působí na něj různé vlivy, má různé podmínky k rozvoji a vývoji, odlišný temperament a predispozice, odlišnou konstituci a vlastní duševní život. Některé dětí tak začínají chodit před prvními narozeninami, jiné až v roce a půl (v normě je do 18. měsíce). Následující přehled vývoj motoriky neberte tedy příliš striktně. Každé dítě je jiné. ​ Vývoj u batolat: 13.-15. měsíc 16.-18. měsíc (do roku a půl) 19.-21.měsíc 22.-24. měsíc (do dvou let) 25.-27.měsíc 28.-30. měsíc 31.-36. měsíc (do tří let) 13.-15.měsíc Hrubá motorika Dítě se umí přitahovat do stoje, začíná chodit s předpaženýma rukama a se široce rozkročenýma nohama. Zprvu ale ještě převládá lezení. V 13. měsíci chodí přibližně 50 % dětí. Ještě ale neumí zastavit a k tomuto účelu musí se opět sednout (spadnou tak, že si sednou). V 15. měsíci utíká strnule, ale padá už jen zřídka. Schody zvládá lezením nebo s oporou rodičů, leze dolů. Překonává malé terénní překážky. ​ Jemná motorika Dítě trénuje uvolňování úchopu ruky, uchopuje tužku pěstí a zaujatě čmárá po papíře. Snaží se stavět z kostek věž, zatím maximálně dvě kostky na sebe. Začíná vkládat malé předměty do krabice, rádo pozoruje padající předměty. Pokud je posazeno na nočník ve vhodnou dobu, například po probuzení, tak sice spolupracuje ale samo ještě nehlásí svou potřebu a úspěchy jsou závislé na tom, jak matka vystihne potřebu dítěte. Dítě si ještě neuvědomuje potřebu močení a ještě moc neumí vůlí kontrolovat svěrače. Až ke konci druhého roku začíná dítě samo hlásit potřebu. Sociální dovednosti a řeč Zkouší pít z hrnečku, udrží lžíci ale samo se nenají. Neobratně se trefuje do pusinky. Gestikuluje rukama paci-paci, jak jsem velký, postupně i těžší varianty jako je např. vařila myšička kašičku. Ukazuje na předměty vlastního zájmu, později na vyžádání i některé části těla ("kde máš nos"?). Rádo tahá za sebou hračku na provázku. Na pokyn přinese předmět z jiné místnosti, říká „na“ nebo „díky“ když něco dává nebo bere. Na konci 15. měsíce umí cca 10 až 15 slov. 16.-18.měsíc Hrubá motorika Dítě se postupně naučí rozběhnout, zastavit, otočit a běžet zpět. Rádo běhá. Stát v klidu je ale těžké. Celkem jistě vstává a sedá si na bobek. Když ze stoje zvedá předměty ze podlahy, musí být opatrné, aby se nepřevážilo. Leze po nábytku, chodí po schodech s držením za ruku způsobem „krok sun krok“ (jedna noha se přidává ke druhé). Jde dolů po schodech, pokud je vedeno za jednu ruku. Kope do míče tak, že do něj „vkročí“ (místo kopnutí). ​ Jemná motorika Postaví věž ze dvou až čtyř kostek. Otočí stránky a prohlíží si leporela. Pokud otáčí stránky normální knihy, obrací vždy několik stránek najednou. Můžeme zkusit první pokusy s modelínou. Čmárá tužkou po papíře, i když ještě nekoordinovaně. Vysype věci z krabic. Umí si nasadit čepici. ​ Sociální dovednosti a řeč Na požádání dítě začne ukazovat předměty na obrázku. Čím dále lépe chápe a snaží se vyhovět slovním pokynům jako je přines, odnes, najdi, ukaž. Umí 20 až 30 slov, začíná kombinovat 2-3 slova. Řekne si o jídlo a pití (slovy) a opakuje dvě nebo více slov na konci věty. Rádo napodobuje domácí práce. Pokud maminka dbá na pravidelné vysazení na nočník, „nehody“ jsou méně časté. Dítě ale pořád ještě nehlásí samo. 19.-21.měsíc Hrubá motorika Už je to neposedný živel. Vstává a sedá si na bobek, ze stoje zvedá předměty z podlahy, aniž by upadl. Chodí po schodech s minimální oporou, začíná občas střídat nohy. Pokouší se skákat a chodit pozadu. Zkouší i kopat do míče. ​ Jemná motorika Stavět věž umí z čtyř až pět kostek. Obratněji používá lžíci i vidličku, napije se samo z hrnečku, pokud může hrneček držet oběma rukama. Pokouší se samo krmit. Přichází první pokusy o kreslení kruhových obrysů. ​ Sociální dovednosti a řeč Začíná používat nočník. Leporela si prohlíží i samo a komentuje a ukazuje prstem. Oblékne si jednoduchý oděv. Ve druhé polovině druhého roku dochází u většiny dětí k radikálnímu pokroku ve vývoji mluvené řeči. Nyní začíná chápat symbolický význam slov. Pro rozvoj řeči je v tomto období důležité všechno pojmenovat. Vše, co dítě vidí, slyší, dělá (nebo my děláme), prožívá. Tím dochází k pevnému, jasnému spojení mezi předmětem, činností a slovem. Pasivně umí již více slov než těch aktivních. Pochopí, že každá věc má své jméno. Proto se tolikrát za den ptá „co to je?“. 22-24.m (2 roky) Hrubá motorika Chodí po schodech nahoru i dolů bez opory, většinou střídá nohy. Krátkou chvíli udrží rovnováhu na jedné noze. Obratněji kope, přenáší váhu. Pokouší se skákat, couvá. Zkouší i motoricky náročnější pohyby jako je chůze po obrubníku, lavičce, čáře. Začíná jezdit na odstrkovadle, manipuluje s kočárkem pro panenku. ​ Jemné motorika Dítě dokáže svlékat a oblékat panenku a ovládat velmi jednoduché autodráhy a vláčky. Kreslí krouživé a svislé čáry. Rádo prohlíží leporela a komentuje obrázky. Upřednostňuje uzavřený kruh četby. Staví věž výjimečně až z čtyř až šesti kostek nebo dlouhý vlak z kostek. ​ Sociální dovednosti a řeč S menší pomocí se obslouží, nají, téměř se svlékne, umí rozepnout zip a velký knoflík. Obratněji používá lžíci i vidličku, a z části se samo nakrmí. Pije z hrnečku téměř bez nehod. Umí 200 až 300 slov, tedy desetkrát více než před půl rokem! Začíná i slůvka spojovat, nejdříve pokládá jen dvě vedle sebe, pak se je naučí i ohýbat – skloňovat a časovat. Slova, která se dítě nejdříve osvojuje jsou podstatná jména, pak až slovesa a přídavná jména. Do dvou let mluví dítě většinou o sobě ve třetí osobě (nazývá se svým jménem). Občas hlásí potřebu močení, ale pořád nemá spolehlivou kontrolu nad svěrači, a musí být občas upamatováno, hlavně když si hraje. 25.-27.měsíc Hrubá motorika Udrží rovnováhu na malé ploše chodidla a tak se naučí postupně chodit po špičkách. Udrží chvilku rovnováhu na jedné noze, učí se skákat snožmo. Zkouší kotrmelce. ​ Jemná motorika Kontrolovanější tahy tužkou po papíře, zvládá krouživé pohyby, svislé i vodorovné čáry. Staví věž až z osmi kostek nebo dlouhý vlak z kostek pečlivě řazených za sebou. ​ Sociální dovednosti a řeč Kolem dvou let začíná většina dětí navazovat vztahy k druhým dětem stejného věku. Kolem dvou let se objevuje nejdříve paralelní hra (hrají se vedle sebe, ale ne spolu), až ve třetím roce začíná mít hra stále více ráz spolupráce či soupeřivosti. Udržuje osobní hygienu. Samo se nakrmí, ale stále je rádo krmeno. Pije z hrnečku téměř bez nehod. Prohlíží si leporela a knihy, vyloží jednoduché příběhy odehrávající se v knížce a odposlouchané od rodičů. Začíná poznávat základní barvy, třídit věci podle druhu, velikosti, barvy nebo materiálu. Narůstá schopnost sociálního porozumění, kolem dvou let již zná řadu slov pro označení vnitřních procesů (myšlení, přání, pocitů). Od počátku třetího roku začíná dítě mluvit v prvé osobě („já“). 28.-30.měsíc Hrubá motorika Dítě chodí po špičkách, skáče snožmo a snaží se skákat i do dálky. Pokouší se poskakovat po jedné noze. Rádo zdolává překážky. Rychlé pohyby jsou stále neodolatelnou a neodmyslitelnou činností. „Tancuje“ na hudbu. Hází oběma rukama, neobratně zkouší i horem a pokouší se míč i chytat. Při chůzi po schodech nahoru střídá nohy. ​ Jemná motorika Kreslí tužkou po papíře kruhy, svislé a vodorovné čáry. Pokouší se i o napodobování křížku. Staví věž z osmi kostek a dlouhý vlak z kostek pečlivě řazených za sebou, později i s komínem. ​ Sociální dovednosti a řeč Samo se nakrmí, ale stále je rádo krmeno, pije z hrnečku. Tvoří věty z 8-9 slov. Prohlíží si leporela a knihy, vypráví jednoduché příběhy odehrávající se v knížce a odposlouchané od rodičů. 31.-36. měsíc Je dříve unavitelné než dospělý, ale jinak zvládá téměř všechny běžné hrubo - motorické dovednosti. Skáče z výšky 20 cm, běhá, chodí, umí rychle změnit směr, chodí po schodech (střídá nohy, postupně i když jde dolů), chodí po špičkách, umí chytit velký (ne moc rychle hozený) míč. Umí obsluhovat nenáročné stroje jako je tříkolka, šlapací auto, odstrkovalo. Jemná motorika Rozepne a s velkým úsilím i zapne knoflík. Dokáže ovládnout tužku natolik, že nakreslí kruh, vertikální i horizontální čáry podle předlohy a křížek spojením dvou čar. Kreslí hlavonožce, s pavoukovitýma nohama a rukama vyrůstajícíma z hlavy. Rádo pracuje s papírem, skládá, lepí, zkouší stříhat. Staví věž z 9-10 kostek. Po předvedení zkusí postavit i „most“. Sociální dovednosti a řeč Udržuje tělesnou čistotu, samo se oblékne a svlékne. Samo již pozná, že potřebuje na nočník, samo se obslouží, je suché i v noci. Vice či méně věcně komunikuje. Umí 700 až 900 slov. Rozumí 2-3 předložkám (dej kostku na, pod, za před hrníček, do vedle hrnečku, mezi hrníčky). Vypravuje pohádky, popisuje zažitou událost, užívá souvětí. Chápe pojmy velký, malý, nahoru, dolů, hlasitě, tiše. Určí dvě barvy a opakuje až tři čísla. Možná pozná už nějaká písmenka nebo „čte“ nadpisy a značky aut, které dobře zná. Hraje si stále ochotněji s ostatními dětmi a je schopné sdílet s nimi hračky a směřovat hrou ke společnému záměru. Pokud ani v třech letech ještě nemluví, může se jednat o vývojovou nemluvnost, tzv. vývojovou dysfázii- opoždění řeči výraznějšího rázu, které má systémový charakter. V tomto věku je v tom případě zpozornět a případně absolvovat psychologické, logopedické, foniatrické a audiologické vyšetření. V některých případech je vhodné i neurologické vyšetření nebo vyšetření zraku. Je třeba posoudit, zda se jedná o dílčí problém (lehce opožděný vývoj slovní zásoby a výslovnosti) nebo zda je zdrojem něco závažnějšího (např. vývojová dysfázie, mentální retardace, autismus, nezjištěná porucha sluchu nebo zraku). ​ Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD. 27.4.2022 Hlavní zdroje:​ Langmeier Josef; Krejčířová Dana (2006). Vývojová psychologie. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1284-0 Lazzari Simona (2013), Vývoj dítěte v 1.-3. roce. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3734-8 Verhoeven Liesbeth (2010). Stap voor stap. Amsterdam: Lannoo. ISBN 978-90-209-9190-1 Verhulst Frank (2017). De ontwikkeling van het kind. Assen: Uitgeverij Koninklijke Van Gorcum. ISBN 978-90-232-5423-2

Primární reflexy by měly být již inhibované, aby se dítě naučilo dobře chodit, běhat, skákat ale i držet lžíci, stavět věž z kostek, nebo další motoricky složitějších dovedností. Přetrvávající primární reflexy mohou způsobit, že dítě i hůře zpracovává smyslovou informaci. Mohu proto být například citlivější na zvuky (bojí se štěkání psů, zvuk vysavače nebo mixéru...), nebo na doteky. Mohou hůře usínat nebo se často budí v noci. Pokud máte podezření, že u dítěte přetrvávají primární reflexy, tak se nejdříve obraťte na dobrého fyzioterapeuta. Zkuste podpořit motorický vývoj například pomocí senzomotorického cvičení. Pokud to nestačí, tak kolem 3-4 let zajděte na Neuro - vývojovou stimulaci. Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD. 27.4.2022

Vývoj motoriky a dynamika vývoje jsou v raném dětství vynikajícím ukazatelem správného vývoje nervové soustavy. Pokud jsou viditelné odchylky v psychomotorickém vývoji dítěte, primární reflexy pravděpodobně přetrvávají. Rizikové období má rozsah od embryonální fáze vývoje dítěte do konce prvního roku. 1) Během embryonální fáze až do třetího trimestru těhotenství jsou to faktory hlavně ze strany matky. Její zdraví, výživa, jestli měla dost pohybu nebo jestli neměla stres během těhotenství. 2) Komplikace během porodu mohou také ovlivnit vývoj primárních reflexů. Sem řadíme například hrozící hypoxii, porod kleštěmi, zvonem (vakuumextrakce) nebo císařským řezem. Důvodem komplikací při porodu mohou být nedokonale vyvinuté primární reflexy. Primární reflexy mají velký vliv na porodní mechanismus a na způsob, jakým plod prochází porodními cestami. Důvody, proč primární reflexy nejsou dobře vyvinuté do konce fyziologického těhotenství musíme hledat v embryonální a fetální fázi vývoje. 3) V prvním roce života představují rizikové faktory přetrvání primárních reflexů hlavně různé nemoci, problémy s krmením (kvůli zdravotním komplikacím, nevyvinutému hledacímu a sacímu reflexu) a stres. Odchylky v psychomotorickém vývoji nás mohou upozornit na abnormální vývoj primárních reflexů. Příznaky abnormálního reflexního vývoje mohou být například: - opožděný motorický vývoj (pasení koníčků, pozdější nebo přeskočená nějaké fáze, např. plazení nebo lezení) - pokud dítě ztuhne, když jej vezmete do náruče - špatné sání - vyskytující se vyšší nebo nižší svalový tonus - nelibost při převlékání, při koupání apod. 4) Málo přirozeného pohybu může také ovlivnit vývoj primárních reflexů. Aktivita primárních reflexů v prvních měsících života dítěte a psychomotorický vývoj jde ruku v ruce. Primární reflexní aktivita pomáhá rozvíjet nervová spojení v CNS. Dítě se tak naučí nové dovednosti, čímž je pak daný reflex inhibován vyššími mozkovými centry. Pak může dítě pokročit ve vývoji o další krok dále. Pokud dítě nemá dostatek možností „hrát si“ se svým tělem, primární reflexy nebudou aktivovány natolik, aby se vyvíjela nervová spojení v CNS. Důsledkem toho nemohou vyšší mozková centra primární reflex potlačit. Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD. 27.4.2022

Primární reflexy pomáhají dítěti při procesu porodu a mají životně důležitou funkci v prvních týdnech života. Proto se hned po porodu vyšetří dítě na přítomnost všech primárních reflexů. Pokud primární reflexy nejsou dobře vyvinuté, může to znamenat neoptimální vývoj mozku. Mozek novorozence váží přibližně 400 gramů a je ještě nezralý, obsahuje ale již téměř všechny nervové buňky, které bude potřebovat po zbytek života. Tyto nervové buňky ale nejsou ještě mezi sebou dobře propojené. Proto máme na začátku aktivní primární reflexy, které "sídlí" v nižších etážích mozku (které jsou již "hotové"). Malé miminko je doslova bombardováno nepřeberným množstvím stimulů, který jeho mozek ještě nedokáže dobře zpracovat. Primární reflexy pomáhají na tyto stimuly adekvátně reagovat. Motorický (pohybový) vývoj dítěte také souvisí s aktivitou primárních reflexů. Miminko reaguje na stimuly a interakce s okolím primárními reflexy, které stimulují vytváření propojení v mozku, diferenciaci nervových buněk, a hlavně propojení k vyšším mozkovým centrům, která následně přeberou celkové řízení těla. Pohyby vyvolané primárními reflexy tedy pomáhají vytvářet hustou neuronovou síť, která umožňuje propojení různých oblastí mozku. Tato propojení jsou velmi důležitá pro budoucí procesy učení, komunikační schopnosti, emocionální a citové vztahy a motivaci. Jak se vyšší mozková centra vyvíjejí, primární reflexy začínají postupně překážet a musí se inhibovat, aby se mozek mohl vyvíjet neurologicky správným způsobem. I motorický vývoj neproběhne správně, pokud primární reflexy přetrvávají déle než je normální. Je pak pro děti těžké začít se plazit nebo lézt, případně se otáčejí špatným způsobem (např. velkým záklonem hlavy). Proto primární reflexy postupně slábnou. Vývoj držení těla a pohybových funkcí je v podstatě zrcadlem vývoje mozku. Zlepšení ovládání pohybu je ukazatelem posilujících se propojení mezi mozkem a tělem i v mozku samotném. Autor článku : PhDr. Marja Volemanová, PhD. 27.4.2022

Jak se vyvíjí školní děti? Pojďme se na to podívat blíže. ​ ​ Motorický vývoj Významně a souvisle se během celého období zlepšuje hrubá a jemná motorika. Období 8 – 12 let se popisuje jako zlatý věk motorického učení. Pohyby jsou rychlejší, přesnější, svalová síla větší a s tím souvisí i kromě lepší výkonů v psaní a kreslení, rostoucí zájem o pohybové hry a sportovní výkony. Nejdříve jsou pohyby při praktických výkonech soustřeďovány do ramenního a loketního kloubu, teprve další cvičení vede k potřebné jemnější koordinaci pohybů zápěstí a prstů. V osmi letech je výkonnost chlapců a dívek přibližně stejná. V deseti již se od sebe výrazně liší. Motorické výkony ale nezávisí pouze na věku ale i na vnějších podmínkách. Děti které jsou v pohybu podporovány rodiči nebo dalšími lidmi vykazují rychlejší zlepšení. Naopak děti, které jsou tělesně slabší nebo jsou omezovány rodiči, podávají nižší výkony a brzo ztrácí zájem o pohybové aktivity, které proto málo rozvíjejí. Je to začarovaný kruh. Děti, které mají ještě přetrvávající primární reflexy, mohou také být méně šikovné. Opakované studie ukázaly, že tělesná síla a obratnost hrají velkou roli v postavení dítěte ve skupině. Malí či slabí chlapci bývají častěji samotáři a také některé neurotické projevy nebo poruchy chování mají kořen právě zde. Jiní dokážou své nedostatky kompenzovat jinak – ve škole, v práci nebo v jiných aktivitách, pro které mají vlohy (např. hudba). ​ Vnímání Smyslové vnímání se také výrazně zlepšuje ve školním věku. Smyslové vnímání není pouze souhrn elementárních počitků, ale složitý psychický akt, na němž jsou zúčastněny všechny složky osobnosti - jeho postoje, očekávání, soustředěnost, vytrvalost, dřívější zkušenosti, zájem i dosud rozvinuté schopnosti. Dítě je tedy čím dále pozornější, vytrvalejší, všechno důkladně zkoumá, a ve svém vnímání je méně závislé na svých okamžitých přáních a potřebách než mladší dítě. Nevnímá už věci vcelku ale prozkoumá je po částech až do malých detailů. ​ Řeč Nejen motorika ale i řeč se dále zdokonaluje. Je ostatně předpokladem úspěšného školního procesu, napomáhá pamatování a pomáhá tedy v procesu učení. Ve školním věku výrazně roste slovní zásoba, délky a složitost vět a souvětí i užití gramatických pravidel. Sedmileté dítě zná přibližně 18 000 slov, jedenáctileté dítě již přes 25 000 slov. Rozdíly mezi dětmi jsou ale obrovské a musíme počítat s tím, že jde vždy jen o hrubý odhad. ​ Socializace Začlenění dítěte do lidského společenství postupuje výrazně nástupem do školy. Významnými osobami, podle nichž se dítě učí modelovat své vlastní způsoby chování, nejsou už pouze rodiče, ale přistupují k nim stále více učitelé a spolužáci. Ve školním věku již dítě ví, že pocity, přání či motivy je možné před okolím skrývat. Morální vědomí se vyvíjí postupně. Dítě do 6-7 let považuje za správné to, co mu říkají dospělí - rodiče, učitelé. Pokud to rodiče schvalují, tak je to „dobré“. Pokud to zakazují, tak je to „špatné“. Kolem 7-8 let ale začne dítě uznávat určité jednání za správné či nesprávné samo o sobě, bez ohledu na autoritu dospělého. Je to ale hodně rigidní morálka - stanovované zásady platí pro všechny a bez výjimek (vzít jídlo bez povolení je špatné). Až od 11-12 let začne přihlížet i k motivům jednání (paní vzala jídlo bez povolení, protože neměla peníze a její dítě mělo hlad. Kdyby to nevzala, tak by dítě umřelo.) bere ohled na situaci, na vnější podmínky a vnitřní pohnutky. Děti v osmi letech již dokáží organizovaně spolupracovat při hře. Velice oblíbené začínají být kolektivní hry. ​ V mladším školním věku si chlapci a dívky ještě spolu hrají bez zábran. Na druhou stranu ale vrcholí socializace směrem k přijímání "ženských a mužských dovedností". Dívky v tomto věku inklinují k přejímání řady ženských domácích prací a rádi pomáhají mamince při těchto činnostech, chlapci se ale začínají více zaměřovat na pomoc otcům při tradičních mužských činnostech (sekat dřevo). To je také vidět v kresbě a pokud se zeptáte, co budou chtít být až budou velcí, tak kluci odpovídají že budou chtít policistou, hasičem nebo hokejistou NHL (povolání, kde převládá mužské atributy moc, fyzická síla, úspěch). Dívky naopak vybírají taková povolání, která obsahují sociální, pečovatelský nebo komunikační aspekt. V období středního školního věku (mezi 9. a 12. rokem) se dětský kolektiv mění. Už si chlapci a dívky nehrají spolu bez zábran jako dříve, ale kluci se začnou kamarádit s kluky a děvčata s děvčaty. Pravděpodobně je to projev, který je důležitý k posílení chování, jež je typické pro vlastní pohlavní identitu. V tomto období, trvajícím do cca 12-13 let, se kluci chovají velmi výrazně jako kluci - mluví chlapácky, hlučně, někdy sprostě, chlubí se, perou se, je to doba hrdinských kousků (skoky z výšky, noční dobrodružství, sportovní výkony). V této době se s "holkami" nemluví, nekamarádí. Dokonce je vnímáno jako trest, když je chlapec uzamčen ve třídě s děvčaty. I dívky se chovají velmi "žensky". Výrazně se češou, nosí výrazné ozdoby, nápadně se chichotají, ječí, pokřikují, šuškají se. Půjčují si malovátka od mámy, malují se. Zvláště ve skupině jsou velmi odvážné a často "flirtují" třeba se svými učiteli a tak "ověřují" své ženskosti. ​ Postupně vzniká další období přátelství, kdy se velmi důvěrně přátelí příkladně dvě dívky, které se vzájemně se vším důvěřují, vše spolu probírají, chodí spolu na procházky, radí se, co si obléknou do školy, chodí jedna ke druhé i spát a dlouho do noci probírají "tajnosti". Je zajímavé, že u děvčat jsou to vždy jen dvě dívky, a objeví-li se třetí, tak dojde k výměně "nejlepší" kamarádky a vytvoří se opět dvojice. Kluci tvoří někdy i skupinku 3 - 4 kamarádů. Kluci se scházejí většinou za nějakým účelem - hra s míčem, jízda na kole, vyzkoušení něčeho zakázaného, apod. ​ Autorka článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD. ​27.4.2022 Hlavní zdroje: Edice dobrá škola (2012). Diagnostika, školní zralosti. Praha: Raabe. ISBN 978-80-87553-52-7 Langmeier, Josef; Krejčířová, Dana (2006). Vývojová psychologie. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1284-0 Velemínský, Miloš (2017). Dítě od početí do puberty, 1500 otázek a odpovědí. Praha: Triton. ISBN 978-80-7553-148-3

Jako předškolní věk se považuje období mezi třemi a šesti roky. Podívejte se, jak probíhá vývoj dětí v tomto období: 3-4 roky 4-5 let 5-6 let ​ 3-4 roky Motorický vývoj Tříleté dítě se pohybuje skoro tak jako dospělý člověk. Umí chodit, běhat po rovině i po nerovném terénu a padá jen zřídka. Chodí po schodech nahoru a dolů, když jde nahoru už střídá nohy. Dále bude zdokonalovat svoje motorické schopnosti. Začne skákat po jedné noze, sounož přes čáru, a přeskočí nízkou překážku (5cm vysoké), chytat míč oběma rukama v úrovni bříška. Dítě rádo jezdí i na odrážedle neboli kole bez šlapek. ​ V čtyřech letech jde samo na WC, stáhne i natáhne si kalhotky a kalhoty. Po použití WC si myje a utře ruce. Umí si samo s malou pomocí vyčistit zuby. ​ Jemná motorika Tříleté dítě ovládá už své pohyby rukou natolik, že mu nedělá obtíže napodobit různý směr čáry. Dokáže napodobovat vertikální, horizontální i kruhové čáry. Postupně se naučí nakreslit i křížek. Pokud tříleté dítě něco nakreslí, většinou jen tak něco načmárá a podle toho, co mu to připomíná, tak to pojmenuje (i když výtvor se znázorňovanému předmětu vůbec nepodobá). Možná nakreslí i první „hlavonožce“. Dokáže manipulovat s malými předměty a např. navlékat korále. ​ Řeč Řeč se během předškolního období hodně zdokonaluje. Tříleté dítě může ještě mnohé hlásky nahrazovat jinými (například místo „r“ říká „l“) nebo je vyslovuje nepřesně. Správně označuje hlavní barvy. Do čtyř let se považují dysgramatismy, neboli neobratnost v tvarosloví či větosloví, za fyziologické. Pokud přetrvávají ve větším rozsahu i nadále, potom již mohou signalizovat opoždění v řečovém nebo dokonce intelektovém vývoji. Věty dvouletých byly většinou tříslovné, v předškolním období se rozsah i složitost vět zvětšuje. Před koncem třetího roku se začínají objevovat souvětí podřadná, obsahuje tedy jednu větu hlavní a jednu nebo víc vět vedlejších. Roste i zájem o mluvenou řeč. Rádo se ptá „Proč?“ a „Kdy?“, umí již nějaké nadřazené pojmy a protiklady. Tříleté a čtyřleté děti již delší dobu vydrží naslouchat krátkým povídkám, a to i v malých dětských skupinkách. Tříleté dítě zpravidla umí nějaké říkanky a jejich počet dále rozrůstá. V této době dítě hodně a rádo povídá, i když je často samo sobě jediným posluchačem. ​ Znalosti o světě Vývoj řeči dovoluje i růst poznatků o sobě a o okolím světě. Tříleté dítě zpravidla zná svoje jméno a umí na dotaz udat pohlaví. Rychle rostou jeho znalosti o světě věcí a lidí. Proto také rádo si hraje na někoho jiného - na princeznu, policistu, rytíře, pana doktora, učitelku, prodavače, atd. ​ Teprve od tří let je dítě schopno řídit své chování podle slovní instrukce, nejdříve tak, že ji nahlas opakuje, později (asi od čtyř nebo pěti let) už podle „vnitřní řeči“, bez hlasitého vyjadřování svých záměrů. Kolem dvou let je normální, že dvě děti v jedné místnosti po sobě pokukují, hrají si podobným způsobem, ale každé samo. Teprve v předškolním věku dochází k výraznému pokroku: začíná převažovat hra společná. Děti si hrají společně na sdílených projektech, poskytují si k tomu i materiál. Kolem tří až čtyř let se již také objevuje soupeřivost mezi dětmi. Klidně ve snaze postavit hezčí a větší věž než jeho společník, bere druhým dětem jejich materiál a do značné míry ignorují jejich pocity. Na druhé straně však při vhodném vedení narůstá v této době také rychle porozumění pro druhé, děti dovedou lépe utěšovat plačící dítě a snaží se je rozmanitými způsoby uspokojit. 4-5 let Motorický vývoj Pohybově je dítě čím dále šikovnější a pohybuje se rádo. Umí skákat po jedné noze (a umí to i střídat), chodit po čáře nebo po kladině, jezdí na kole. Zvládne stoj na špičkách s otevřenýma očima. Chytit umí i menší míče a získají základ, aby mohly začít náročnějšími pohybovými dovednostmi jako je bruslení, chůze po chůdách aj. ​ Jeho větší zručnost se projeví v rychle narůstající soběstačnosti. Samo jí, samo se svléká a obléká, i když potřebuje menší pomoc, obouvá si botičky a zkouší si zavazovat tkaničku. Také při toaletě potřebuje jen malou pomoc. Umí si dobře umýt ruce. ​ Jemná motorika Rádo cvičí svou zručnost v mnohých hrách s pískem, s kostkami, s plastelínou a kresbě. Čtyřleté dítě rádo kreslí hlavonožce, je to hrubý obrys člověka. Má to hlavu, s hlavními částí obličeje (oči, ústa), ruce a nohy jsou připojeny přímo na hlavu. I když většinou kreslí už s nějakým záměrem, konečný výtvor může ještě pojmenovat docela jinak: „nakreslím králíka“ zakončí přesvědčivým „je to slon“. Umí kreslit vlnovky, šikmé čáry a spirály. Hmatem pozná výrazně odlišné hračky, v pěti letech i podle povrchu. Dítě umí otevírat dlaně postupně po jenom prstu, jako když počítáte pomocí prstů od jedničky do pěti. ​ Řeč Čtyřleté dítě dokáže zařadit různé obrázky podle nadřazených pojmů, vysvětí, na co mám oči, knihy, auta, … Poslouchá pohádky a chápe děj. V pěti letech pak chápe i jednoduché vtipy a hádanky, sestaví dějovou posloupnost a popíše ji. Pojmenuje, co dělá určitá profese. ​ Znalosti o světě Kolem pěti let podá dítě jednoduchou definici známých věcí. Zná jeho účel, materiál, tvar. Pamatuje si tři předměty a pozná, který chybí, když jeden zakryjeme. Později to zvládne i s obrázky. V předškolním věku si také osvojuje základní počítání - umí odříkat (i když s přeskakováním) početní řadu asi do deseti a přiřazuje názvy čísel k počítaným předmětům. Před pátým rokem zvládá základ pojetí počtu, tj. ví, že počet je určen posledním číslem, k němuž při počítání došlo. ​ Čtyřleté dítě rádo „pomáhá“ v jednodušších a krátkých domácích pracích a vykonává drobné uložené úkoly. Umí se vcítit do druhého, podělit se, půjčit, dávat dárky. Vůči mladším dětem projevuje náklonnost, chová se ochranitelsky. Dokáže říct činnosti, které se obvykle dělají ráno, co odpoledne a co večer. Čtyřleté a pětileté děti si již zřídka hrají paralelně, vedle sebe. Převažují společné hry a organizovaná spolupráce při hře je zřetelná. Úroveň hry a rozdělení rolí jsou ovšem závislé nejen na věku, ale i na dalších okolnostech. Děti, které chodí do školky, mají pochopitelně více příležitostí k nacvičování pozitivních způsobů spolupráce. ​ 5-6 let Motorický vývoj Od pěti let už umí dítě dobře házet a chytit míč, držet rovnováhu, chodit po kladině, stát nehybně se zavřenýma očima a výborně zvládá křížové pohyby. Tužku drží správným úchopem. ​ Jemná motorika V pátém roce je dítě schopno napodobit čtverec a asi v šestém roce trojúhelník. Kresba již odpovídá předem stanovené představě, je mnohem detailnější a také prozrazuje lepší motorickou koordinaci. Když nakreslí „pána“, tak už má hlavu, trup, nohy, ruce, ústa, oči a nos. Paže jsou většinou ještě znázorněny pouhými čárami a proporce jsou víceméně nahodilé. Naproti tomu výtvor šestiletého dítěte, zralého pro školu, je už po všech stránkách vyspělejší, ruce a nohy jsou již „tlustší“, už to nejsou pouhé čáry. Dítě se umí dotknout bříškem každého prstu na ruce bříška palce. ​ Řeč Dětská „patlavost“ vymizí před nástupem do školy nebo zůstává jen v rudimentech, které se ještě během prvního školního roku spontánně či s malou logopedickou pomocí upravuje. Do pěti let se považuje nesprávná výslovnost hlásek (dyslálie) za fyziologickou, tedy za normální, od pěti do sedmi let za prodlouženou fyziologickou (širší norma), po sedmém roce je již málo pravděpodobné, že se výslovnost upraví spontánně. Pětileté dítě již umí zpaměti kratší texty, tvoří nadřazené pojmy, protiklady a těsně před šestým rokem věku zvládá i najít slova podobného významu (synonyma), pozná a vymyslí slova stejného zvuku, ale různého významu (homonyma), rýmy. Pozná a pojmenuje, když je nějaký nesmysl na obrázku. Aktivně a spontánně navazuje kontakt s dětmi i dospělým. ​ Znalosti o světě Dítě začíná rozlišovat pojmy jako je nejdříve, před tím, nyní, potom, umí seřadit obrázky podle posloupnosti děje (co se stalo nejdříve, co potom). V šesti letech většina dětí správně určí počet předmětů (do 10 prvků), potřebuje k tomu ale samozřejmě názorný materiál. Vlastní početní operace (jednoduché sčítání nebo odečítání bez názorné opory, jakou jsou například prsty) se naučí až ve školním věku. Koncem předškolního období dítě stále zřetelněji vyrůstá z rámce rodiny - domov mu už nestačí, nachází nové vztahy k dějům odehrávajícím se mimo důvěrně známé rodinné prostředí. ​ Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD. ​27.4.2022 Hlavní zdroje: Bednářová, Jiřina; Šmardová, Vlasta (2015). Diagnostika dítěte předškolního věku. Brno, Edika. ISBN 978-80-266-0658-1 Bednářová, Jiřina et kol. (2017). školní zralost a její diagnostika. Praha: Raabe. ISBN 978-80-7496-319-3

Pohyby vyvolané primárními reflexy pomáhají vytvářet hustou neuronovou síť, která umožňuje propojení různých oblastí mozku. Tato propojení jsou velmi důležitá pro budoucí procesy učení, komunikační schopnosti, emocionální a citové vztahy a motivaci. Jak se vyšší mozková centra vyvíjejí, primární reflexy začínají postupně překážet a musí se inhibovat proto, aby se mozek mohl vyvíjet neurologicky správným způsobem. Děti s poruchami učení, soustředěním nebo jakýmkoliv postižením mívají i přetrvávající primární reflexy. Je to logické. U těchto dětí se mozek vyvíjel neoptimálním způsobem, a tak nemohl tyto reflexy inhibovat. Primární reflexy ale pak nadále ovlivňují svalový tonus, držení těla, koordinaci pohybů, soustředění, plynulost očních pohybů, spolupráci mozkových hemisfér a mnoho dalších oblastí, stejně tak, jak to ovlivnily u miminka. Přetrvávající primární reflexy mohou tak způsobit takové symptomy, jak vidíme i u poruch učení, řečí nebo např. se soustředěním (ADHD, ADD). Pokud jsou ale tyto potíže způsobeny primárními reflexy, je důležité tyto reflexy utlumit. Jiné speciálně pedagogické intervenční metody u těchto dětí nefungují dobře. Po práce s primárními reflexy je tedy možné, že potíže zcela vymizí. Je ale také možné, že dítě má opravdu poruchu učení/řečí/ poruchu soustředění, kvůli nimiž vývoj mozku proběhl neoptimálně. Inhibicí primárních reflexů můžeme jejich potíže zmírnit, ale nikoliv zcela odstranit. Důležitá je kombinace s dalšími odborníky z např. z oboru logopedie, speciální pedagogiky, fyzioterapie nebo ergoterapie. Rozvoj dětí si můžeme představit jako růst stromu. Jsme zvyklí se dívat, jestli dítěti jde čtení, psaní, počítání, … Ale to jsou jablíčka v našem stromu. Pokud chceme, aby nám vyrostla krásná červená jablíčka, potřebujeme pořádný a dobře zakořeněný strom. Z kořenů vyrůstá pevný kmen, na něm rostou silné větve, lístky, plody. Takže i když je každý strom originální a jedinečný, vychází ze stejných přírodních zákonů, daných principů a elementů. Strom vývoje Proto je tak důležité ve vývoji a výchově dítěte vnímat: kořeny (narození a okamžiky po narození dítěte), kmen a větve (psychomotorický vývoj dítěte), korunu (smyslové a emociální schopnosti, spolupráce mozkových hemisfér, spolupráce očí - binocularita) plody (školní dovednosti, řeč, správné držení těla, koordinace pohybů aj). Pokud strom není dost silný nebo základy nejsou pevné, nemůžeme na nich stavět. Metody, které jsou běžně používány, jsou pro některé děti příliš těžké. Musíme začít od začátku! Neuro - vývojovou stimulací řešíme problémy od základů. Jak výstižně napsal uznávaný britský odborník zabývající se poruchami učení u dětí A. E. Tansley: „…předtím, než se podíváme na sociálně - emocionální aspekty, nejdříve se musíme zeptat: má toto dítě neurologické nástroje s ohledem na svůj věk potřebné na to, aby uspělo…???“ ( „…before looking for social-emotional aspects, first we must ask: does this child has the neurological equipment needed to succeed at his age…???“) (in Zweegman, 2010 ) Pro správné učení a chování potřebujeme dobrou spolupráci mozku s tělem. Pro čtení potřebujeme plynulé pohyby očí, pro psaní správnou koordinaci ruka - oko, a pro všechny motorické schopnosti potřebujeme dobře pracující rovnovážné ústrojí. Každý problém v těchto oblastech zhoršuje schopnost učit se. Problémy učení tedy nemusí vůbec být způsobeny nízkou inteligencí. Primární reflexy hluboce ovlivňují základní fyzické a psychické reakční vzory. „Schopnost sedět rovně a zůstat sedět v klidu, a tudíž mít posturální kontrolu, jako nutný základ pro učení a motorické dovednosti, vyžaduje, aby neuro - motorický systém dostal dobrou smyslovou podporu z rovnovážného a proprioceptivního systému“ ( „the ability to sit up and sit still required perceptual support from the vestibular and proprioceptive systems in addition to the neuro - motor systems, thus highlighting postural control as an essential foundation for more skilled academic and motor performance“ ) (Ayres, 1960 in Roley et al, 2007). Ve volném překladu to znamená, že celé svalové skupiny musí dobře a koordinovaně spolupracovat s rovnovážným ústrojím i posturálním systémem na to, aby dítě mohlo sedět nebo stát v klidu. A tato schopnost je nutná, aby se dítě dobře učilo. Děti, které mají slabě vyvinutý posturální systém, mají problém sedět v klidu a delší dobu se koncentrovat, protože mozek se musí něčím neustále vědomě zabývat a bojovat o kontrolu rovnováhy a držení těla. Tyto funkce by měly být automatizovány už ve třech letech věku dítěte. „I jiné oblasti můžou být zpomaleným vývojem motorických dovedností v nebezpečí. Hyperaktivní děti potřebují neustálý motorický feedback, aby mohly správně vnímat své okolí a aby mozek správně fungoval... V důsledku nutnosti neustálého motorického pohybu se nemohou koncentrovat na jeden úkol…“ (Goddard, 2005). Abychom dítěti dokázali pomoci, musíme vědět, jestli jeho problémy nejsou zapříčiněny fyzickými faktory, jako jsou například přetrvávající primární reflexy. Jestliže zjistíme jejich přítomnost, aplikujeme jednoduché tělesné cvičení, které pomáhá zlepšit nervové spojení mezi mozkem a tělem, a také mezi mozkovými centry navzájem. Tím vytváříme pevný základ pro všechny aspekty učení. V současnosti se ve světě využívají různé metody, které mají za cíl potlačit (inhibovat) přetrvávající primární reflexy, a tím odstranit problémy jimi způsobené. Tyto terapeutické metody jsou založeny na různých principech. Některé metody využívají terapii přes pohyb, zvuky (nebo kombinaci zvuku a světla), další pak pomocí očních cvičení (behaviorální optometrie) nebo přes senzorickou integraci. V Evropě se mezi terapie inhibující primární reflexy přes pohyb řadí např. metoda Primary movement ®, INPP metoda, dále pak Dore programme, v USA je rozšířena zejména Masgutova method (MNRI), Doman Delacato method a metoda Levinson. V Austrálii se využívá NeuWays, program STNR nebo Braintrain100 Developmental Movement Program. Metoda Bérard Auditory Integration Training má za cíl inhibovat přetrvávající primární reflexy pomocí různých zvuků, kterými se snaží aktivovat různá mozková centra, přičemž podobně je zaměřena také Quantum Reflex Integration™, která využívá kromě zvuku i světlo (low level laser therapy). Sama využívám neuro - vývojovou stimulaci (NVS). Tu jsem vyvíjela postupně z poznatků, které jsem nabyla při studiu fyzioterapie, speciální pedagogiky, různých kurzů a hlavně z praxe. NVS tedy kombinuje hlavně fyzioterapii se speciální pedagogikou. Testy i cviky vychází z psychomotorického vývoje dítěte. S Neuro - vývojovou stimulací mohou pracovat odborníci, jako jsou logopedi, psychologové, pedagogové a speciální pedagogové poté, co úspěšně absolvují úvodní teoretický kurz a pokračovací praktický kurz Neuro - vývojové stimulace "NVS Pohybem se učíme®". Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD. 27.4.2022

Dyspraxie je specifická vývojová porucha motorických funkcí, definovaná jako postižení či nezralost v plánování a organizaci pohybů. Dyspraxie postihuje i děti s nadprůměrnou inteligencí. Porucha se v lékařském prostředí objevila již na začátku 20. století, kdy byla nejprve popisována jako “vrozená nešikovnost”. Později byla dyspraxie definována roku 1947 v lékařském lexikonu The American Illustrated Medical Dictionary jako “částečná ztráta schopnosti vykonávat koordinované pohyby.” V mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN-10) ji najdeme pod názvem specifická vývojová porucha motorických funkcí. Takto postižené dítě projevuje nesoulad mezi svými pohybovými schopnostmi a věkem. Těžko si osvojuje komplexní pohybové dovednosti, jeho hrubá motorika je zpožděná (týká se zejména nápodoby předváděných pohybů), následně pak má problémy s úlohami vyžadujícími jemnou motoriku. Dyspraxie není porucha pohyblivosti kloubů, jejím základem jsou poruchy vnímání tělesného schématu (body-map), poruchy ve vnímání a zpracování kinestetických, taktilních a vestibulárních podnětů. Hrubá motorika je ve vývoji opožděná a dítě má problémy v nápodobě viděných pohybů. Hrubá motorika představuje pohyby celého těla, pohyby velkých svalových skupin, jako jsou chůze, chůze do schodů se střídáním nohou, běhání, skákání, plavání atd. Následně si dítě obtížně osvojuje úkoly vyžadující jemnou motoriku, jako jsou psaní, šití, zapínání knoflíků, zavázání tkaničky, hra s míčem (rukama i nohama). Děti postižené touto poruchou mají obtíže naučit se jíst lžičkou, jasně a srozumitelně hovořit, samostatně se oblékat, jezdit na kole, apod. Trpí pocity méněcennosti. Protože obtíže v koordinaci pohybů a neobratnost přetrvávají až do dospělosti, může nepoznaná porucha negativně ovlivnit celý život člověka. Dítě trpící touto poruchou je často označováno za neobratné, nemotorné či nešikovné (Zelinková, 2007). A. Kirby shrnuje poznatky o dyspraxii následujícím způsobem. Dyspraxie není nemoc, je to více symptomů, které nemají jednotné příčiny. Nejsou známé genetické příčiny, není signifikantní nález v neurologických zkouškách. Nejčastějšími projevy je svalová ochablost a nepružnost nebo snížený svalový tonus doprovázený naopak zvýšenou pružností a pohyblivostí (Kirby, 2000). Projevy dyspraxie u dětí ve věku od narození do tří let jsou hyperaktivita, problémy se spaním i přijímáním potravy. Často dítě neprochází etapou lezení, později sedí, později začíná chodit, a i vývoj řeči je opožděný (u 70 % z nich). Dalšími významnými ukazateli deficitu ve vývoji dítěte již po narození je krmení a jídlo. Sací reflex bývá oslabený, kojení není úspěšné. Následně se při jídle objevuje dávení a dušení. Dítě preferuje kašovitou nebo tekutou stravu. Přitěžujícím činitelem při samostatném přijímání potravy je špatná koordinace pohybů ruka – ústa. Má obtíže samo se najíst, drobí, rozlévá tekutou stravu nebo pití. Vývoj řeči je též jednou z prvních oblastí, kde si rodiče uvědomují nápadnosti dítěte. Vnímají, že dítě neexperimentuje s mluvidly, opožděně se objevuje reflexní i napodobivé žvatlání. Opožděný vývoj řeči je způsoben obtížemi v provádění a koordinaci pohybů artikulačních orgánů: rty, jazyk, měkké patro, zuby. V pozdějším věku mívají dyspraktické děti potíže s: hrubou motorikou: pohyby celého těla a pohybovou koordinací při chůzi, běhu, skocích, házení a chytání míče, jízda na kole, koloběžce. jemnou motorikou: stolní hry, jejich výběr a provádění, používání nářadí (kladívko, kleště, nůžky apod.), kresba na volné téma i úroveň obkreslování základních tvarů. řečí: úroveň artikulace i porozumění řeči. sebeobsluhou: jídlo, oblékání. sociálním chováním: zapojení do kolektivu, vztah k dospělým Zdroj: (Zelinková, 2007) Primární reflexy a dyspraxie Symptomy dyspraxie mohou být také způsobeny nebo zhoršeny přetrvávajícími primárními reflexy. Tonický labyrintový reflex (TLR) způsobuje: horší hrubou motoriku změny svalového tonu (často hypotonus) a takové problémy rovnováhy, že dítě nedokáže stát nehybně. problémy zaostřit oči na věci nablízku a sledovat pohybující se předměty očima (např. kopání do míče bude pak pro dítě těžké jak kvůli špatné rovnováze, tak i kvůli zaostření očí na míč). že děti vypadají neobratné a pomalé. problémy s odhadováním vzdálenosti, děti často do něčeho narazí, spadnou. že neudrží trup rovně při psaní a čtení. Mají potřebu podpírat hlavu rukou nebo se lehají obličejem na stole. Předklonem trupu dítě vyvine větší tlak tužkou na papír, proto často mají při psaní díry v papíru nebo zlomené hroty tužky. Symetrický tonický šíjový reflex (STŠR) způsobuje: problémy s rovnováhou a koordinací ruka - oko. že nejsou schopné sedět v klidu a rovně na židli. Předklon hlavy (nutnost při čtení) hned spustí STŠR reflex s tím, že paže se skrčí, a naopak nohy se natahují. Tyto děti bývají nervózní, neklidné, v sedu si „omotávají“ nohy kolem noh židlí, sedají si na paty, dělají prostě cokoli, aby zafixovaly nohy. že jako reakci na reflexní natahování nohou často balancují na zadních nohách židle – „houpají se na židli“. Moro reflex způsobuje: nechtěné pohyby paží, nohou a extenzi (záklon) celého těla, kdykoli je hlava v záklonu nebo když se objeví nějaký nečekaný vizuální nebo zvukový stimul. Tyto reakce jsou většinou kompenzovány vyšším svalovým tonem, hlavně v oblasti šíje. způsobuje větší citlivost na vizuální a auditivní vjemy že dítě např. nedokáže chytit míč, protože neumí správně zaostřit zrak na míč nebo nedokáže udržet pozornost, když se jiný objekt dostane do jeho periferního pole vidění. Přibližující se míč může také spustit Moro reflex – dítě zapaží a zakloní trup – vypadá to, jako by se dítě ani nesnažilo míč chytit. Tento reflex se nespustí, když dítě (i nevědomě) odvrátí pohled od přibližujícího se míče nebo dokonce zavře oči. Hledací a sací reflex a s ním spojený Babkinův respons (dlaňo - ústní reflex) způsobuje: pohyby úst, kdykoli se používá ruka – tzn. sací pohyby, když dítě píše nebo vystrčení jazyka při šití můžou být toho příkladem. časté olizování rtů (způsobuje zčervenání a vysušení oblasti kolem rtů), dále pak i slintání, mlaskání, plivání, špatná artikulace, může být také ztížena synchronizace dechových pohybů při mluvení nebo při jídle. Asymetrický tonický šíjový reflex (ATŠR) způsobuje: vyšší svalové napětí v šíjové oblasti a způsobuje problémy v činnosti paží a v koordinaci ruka - oko horší jemnou motorikou že je pro dítě těžké současně pohybovat oběma polovinami těla (pro dítě je například těžké současně manipulovat vidličkou i nožem a raději je používá střídavě) křečovité držení tužky horší koordinaci ruka-oko (dítě může mít problém opsat něco z tabule do sešitu nebo chytat a házet míčem). horší spolupráci mozkových hemisfér. Pokud hemisféry nespolupracují správně a nedoplňují se, mozek spotřebuje daleko více energie (kterou by jinak spotřebovalo tělo) a dítě se rychleji unaví. Autor článku: PhDr. Marja Volemanová PhD. 27.4.2022 Použité zdroje: Kirby, A. (2000). Nešikovné dítě. Praha: Portál. Volemanová, M (2019). Přetrvávající primární reflexy, opomíjený faktor problémů učení a chování. Statenice: INVTS. Zelinková, O. (2007). Dyspraxie. Pedagogika roč. LVII.

Primární reflexy mohou způsobit horší koordinaci pohybů, jemné motoriky, problémy s výslovností i se soustředěním. Pokud vidíte Vy nebo např. paní učitelka ve školce, že Vaše dítě potřebuje pomoc, aby bylo dobře připraveno do školy, je dobré nechat zkontrolovat to, zda nepřetrvávají primární reflexy. Malé miminko je doslova bombardováno nepřeberným množstvím stimulů, které jeho mozek ještě nedokáže dobře zpracovat. Primární reflexy pomáhají na tyto stimuly adekvátně reagovat. Proto jsou primární reflexy dobře vyvolatelné hlavně v období prvních šesti měsíců života dítěte. Motorický (pohybový) vývoj dítěte souvisí s aktivitou primárních reflexů. Miminko reaguje na stimuly a interakce s okolím primárními reflexy, které stimulují vytváření propojení v mozku, diferenciaci nervových buněk, a hlavně propojení k vyšším mozkovým centrům, která následně přeberou celkové řízení těla. Pohyby vyvolané primárními reflexy tedy pomáhají vytvářet hustou neuronovou síť, která umožňuje propojení různých oblastí mozku. Tato propojení jsou velmi důležitá pro budoucí procesy učení, komunikační schopnosti, emocionální a citové vztahy a motivaci. Jak se vyšší mozková centra vyvíjejí, primární reflexy začínají postupně překážet a musí se inhibovat (utlumit). Pokud přetrvávají, mohou být kontraproduktivní pro optimální neurologický vývoj. Primární reflexy mohou pak postihnout smyslové vnímání, rovnováhu, koordinaci pohybů a schopnost učení. Případné postižení i jen jedné funkce, negativně ovlivňuje i ty ostatní. Proto kvůli přetrvávajícím primárním reflexům některé děti ve svém vývoji zaostávají a mají i problémy ve škole. Problémy způsobené primárními reflexy mohou přetrvávat i do dospělosti. Někteří dospělí pak například díky tomu špatně zvládají stres každodenního života. V předškolním věku vidíme často problémy s koordinací pohybů, s výslovností a s jemnou motorikou. Také soustředění může být v tomto věku již nápadně horší, i když se dítě ještě nemusí soustředit 45 minut v kuse jako v škole. Tonický labyrintový reflex je reflex, který způsobuje změny svalového tonu pokaždé, co se dítě podívá nahoru a dolů. Pokud TLR přetrvává, bude se dítě dále pohybovat „holokineticky“, to znamená celým tělem. Když se podívá dolů, změní se svalový tonus tak, jako by chtělo se schoulit do klubíčka - ramena jdou dopředu, nohy i ruce se chtějí pokrčit. Když si stoupne na jednu nohu, nejraději by pokrčovalo i druhou nohu a bude se muset velice soustředit, aby nechalo druhou nohu nataženou. Při práci u stolečku proto děti s tímto typem přetrvávajícího reflexu často neudrží trup vzpřímeně a začnou „se válet“ po lavici. Také si rády drží hlavu rukou nebo si sedají na paty. Tento reflex může způsobovat dva extrémy. Nejčastěji způsobuje hypotonus (menší svalový tonus). Děti mívají „vyvalené bříško“, a chabé břišní svaly, větší kyfózu hrudní páteře (kulatá záda) a lordózu bederní páteře. Pokud ale přetrvává tento reflex více do extenze (dozadu), děti mívají hypertonus (zvýšený svalový tonus), jejich svaly jsou i na dotyk pevné a mají tendenci chodit po špičkách. Když mají radost nebo naopak se zlobí, hypertonus se ještě zvýší a „cupitají“ po špičkách, a ještě k tomu mohou začít mávat rukama. Moro reflex je lekavý reflex novorozenců. Novorozené dítě ještě neumí správně zanalyzovat zda je stimul nebezpečný nebo ne. Proto se spustí z mozkového kmene Moro reflex (jako kdybychom se přepnuli na „nastavení přežití“). Přetrvávání reflexu může být ve vývoji příčinou poruch rovnováhy a koordinace. To způsobuje horší koordinaci pohybů, která je dobře patrná zejména při míčových hrách, kde navíc často zavírají oči, když potřebují chytit míč. Při aktivaci tohoto reflexu se stimuluje produkce adrenalinu a kortizolu (tyto hormony se také někdy nazývají stresové hormony), kvůli kterým se u dítěte zvětší reaktibilita a sensitivita. Dítě může být přecitlivělé na (některé) senzorické stimuly, a proto na ně reaguje neadekvátně. Dítě tedy nedokáže odfiltrovat důležité vjemy od nedůležitých a vnímá všechno stejně silně. Vnímat ale příliš stimulů najednou, je druh stresu, a dítě s tím může bojovat dvěma způsoby: buď bude bojácné, bude raději zůstávat v ústraní, uzavře do sebe nebo bude mít problémy se přizpůsobit a přijímat a předávat fyzický kontakt. Vypadá jako dítě s ADD (radši nevnímat nic než vnímat všechno) nebo bude naopak hyperaktivní, až agresivní nebo hodně podrážděné. Vypadá jako dítě s ADHD (potřebuje stres vyběhat) Chronický stres poté ovlivňuje také funkce žláz a trávicí systém, čímž vzniká riziko biochemické a nutriční nerovnováhy. Dále byla registrována vyšší únavnost a nedostatečná vytrvalost, výkyvy nálady, úzkost a plachost, nedostatečná koncentrace a hyperaktivita. Přetrvávající Moro reflex může způsobit nedostatečnou kontrolu očních pohybů. Oční pohyby mohou být neklidné, těkavé, čímž je narušeno zpracovávání informací. Lze mu přičítat vznik hypersenzitivity na světelné, zvukové a teplotní podněty, které jsou vnímány jako ohrožující faktory. Silně mohou proto reagovat na např. štěkajícího psa, nebo na zvuk mixéru. Moro reflex má tedy celkový vliv na psychiku dítěte. Dalším typem primárního reflexu je Asymetrický tonický šíjový reflex (ATŠR). Má vliv na jemnou motoriku a správnou spolupráci mozkových hemisfér. I u něj je důležité, aby byl ve správný čas inhibován. Lateralizace je často opožděna právě kvůli tomuto reflexu. To vidíte v případě, že si dítě nedokáže vybrat, zda bude psát (kreslit) pravou nebo levou rukou. Když kreslí obrázek na velký papír, drží tužku v pravé ruce, když kreslí na pravé straně papíru, a pak ji přehodí do levé ruky, když chce něco nakreslit na levé straně. Držení tužky bývá křečovité. Spolupráce mozkových hemisfér je důležitá i pro řeč. Na produkci řeči se podílí více center v mozku a ty musí mezi sebou posílat signály velice rychle. Palmární reflex je taktilní reflex. Cit v rukou je tímto reflexem změněn. Buď jsou děti hodně citlivé, a nemají rády, když mají špinavé ručičky. Hrát s pískem nebo prstovými barvami tedy nebudou mít rády. Pokud jsou ale málo citlivé, tak možná naopak vyhledávají různé textury a materiály. Tyto děti si rády hrají s pískem nebo i s jídlem. Pokud je problém s citem v rukou, často vidíme, že existuje ještě nervové spojení mezi centry v mozku pro ruce i ústa. Proto děti, které mají problémy s jemnou motorikou, často mají problémy i s výslovností a naopak. Dalšími taktilními reflexy jsou sací a hledací reflex. Přetrvávající sací reflex způsobuje problémy s výslovností. Jazyk je položen příliš vpředu v ústech, proto je těžké jazyk ovládat. Děti tedy mívají problémy s mluvením, polykáním, sliní z úst, mívají horší koordinaci mezi mluvením a dýcháním a neumí jíst se zavřenou pusinkou. Děti s přetrvávajícím hledacím reflexem často potřebují orální stimulaci. Pořád potřebují něco žvýkat nebo sát, a tak například dlouho cucají palce, vlasy, tužky, límečky apod. Tím ale může vznikat až “gotické patro” - hodně vysoké a úzké horní patro. Přetrvávající sací i hledací reflex také může způsobovat, že dítě nemá rádo různé konzistence jídla. I zde platí, pokud je problém v pusince, ovlivní to i ruce - jemná motorika bývá tedy horší. Primární reflexy mají tedy velký vliv na vývoj dítěte. V školce ještě dítě nemusí sedět dlouhou dobu v klidu a soustředit se. Ve škole se ale problémy rychle stupňují. Děti mají méně pohybu, a tak rychle vznikají problémy s držením těla. Děti nedokáží sedět v klidu, potřebují opírat hlavu o ruku, válí se po lavici, houpají se nebo si sedají na paty. Nároky na jemnou motoriku jsou velké (musí se naučit psát), což rychle vede ke křečovitému držení tužky. Mozek dítěte se přetíží, a tak začnou být buď příliš aktivní, nebo ztrácejí pozornost. Pokud tedy máte podezření, že u Vašeho dítěte přetrvávají primární reflexy, je nejlepší to vyřešit ještě před nástupem do školy pomocí Neuro-vývojové stimulace "NVS Pohybem se učíme®" , kterou Vám může nabídnout vyškolený logoped, speciální pedagog nebo učitelka přímo ve vaší školce. Autorka článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD. 27.4.2022

Mgr. Marja Volemanová, Dis., marja.volemanova@pedf.cuni.czdoc. PhDr. Lea Květoňová, Ph.D., lea.kvetonova@pedf.cuni.cz Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, Katedra speciální pedagogiky, Magdalény Rettigové 4, 116 39 Praha 1 Anotace Tato studie se zaměřuje na zkoumání souvislostí mezi specificky narušeným vývojem řeči (SLI), motorickým vývojem a osvojováním gramotnosti u dětí. Zaměřujeme se na motorické deficity, které jsou u dětí s SLI nejčastější, a dále zkoumáme, zda může být SLI způsobena přetrvávajícími primárními reflexy, nebo zda tyto reflexy mohou symptomy SLI zhoršovat. Následně se snažíme zjistit, zda je možné SLI předpovědět u malých dětí již pomocí raného vývojového hodnocení a zda by specifický intervenční pohybový program mohl pomoci dětem s SLI. Byla zjištěna významná souvislost mezi motorickými obtížemi a poruchami řeči/jazyka u dětí. Děti s vývojovými poruchami řeči/jazyka mají vyšší riziko čtenářských obtíží než jejich vrstevníci bez historie poruch řeči/jazyka (Schuele, 2004). Přesto však stále plně nerozumíme příčinám a biologickému základu SLI. Doposud neexistuje žádné rané vývojové hodnocení, které by komplexně testovalo jak motorické dovednosti, tak jazykové schopnosti. Specifické pohybové intervenční programy pro děti s SLI a dalšími vývojovými obtížemi již byly vyvinuty, ale chybí nám zásadní výzkumy, které by prokázaly míru úspěšnosti těchto programů u dětí s SLI. Existuje několik případových studií na toto téma. Další výzkum by měl být zaměřen na identifikaci dětí, které mohou potřebovat speciální intervenci ještě před diagnostikováním SLI, a na hledání přístupů, které by mohly pomoci zmírnit tyto obtíže. Klíčová slova Specificky narušený vývoj řeči (SLI); motorický vývoj; osvojování gramotnosti; Neuro-vývojová terapie; přetrvávající primární reflexy Diskuze Schuele (2004) uvádí, že děti s poruchou mluveného jazyka, ať už mají nebo nemají souběžnou poruchu řeči, jsou ve vysokém riziku čtenářských obtíží. Důvod je poměrně jednoduchý — pokud má dítě obtíže s kódováním událostí ve struktuře mluveného jazyka a s porozuměním mluvenému jazyku, stejné obtíže se projeví i při psaní a čtení. Přesto však stále plně nerozumíme příčinám a biologickému základu SLI. Jak uvedl Hill (2001): „Jediný zaručený závěr, který lze v současnosti vyvodit, je, že deficity dětí s SLI nejsou specifické pro jazyk.“ Byla zjištěna významná souvislost mezi motorickými obtížemi a poruchami řeči/jazyka u dětí. Z tohoto důvodu je třeba provést další výzkumy, aby bylo možné identifikovat děti, které by mohly včas potřebovat speciální intervenci, a hledat přístupy, které by mohly pomoci zmírnit tyto obtíže. V kontextu čtenářských obtíží by měly být děti s historií SLI považovány za podskupinu dětí s poruchami čtení, ale bez historie poruch řeči/jazyka. Potřeby intervence u dětí s SLI se potenciálně liší od potřeb dětí s poruchami čtení, které nemají historii poruch řeči/jazyka. Celý článek najdete na : http://pages.pedf.cuni.cz/gramotnost/3-2017/ Odkaz na citaci: VOLEMANOVÁ, M.; KVĚTOŇOVÁ, L. (2017) Souvislosti mezi vývojovou dysfázií (SLI), motorickým vývojem a osvojováním gramotnosti u dětí.  Gramotnost, pregramotnost a vzdělávání, ročník 1, číslo 3, 2017. Dostupné na: http://pages.pedf.cuni.cz/gramotnost/3-2017/

Vývojová dysfázie neboli specificky narušený vývoj řeči, se projevuje ztíženou schopností nebo neschopností naučit se verbálně komunikovat, i když podmínky pro rozvoj řeči jsou přiměřené. U vývojové dysfázie dochází k poruše centrálního zpracování řečového signálu. To znamená, že dítě vše slyší, vidí, nemá žádnou poruchu sluchu, či zraku, ale jeho centrální nervová soustava a mozek nejsou schopny dostatečně správně zpracovat sluchové a zrakové signály, které dítě přijímá z okolí. Opožděný vývoj řeči a vývojové poruchy se častěji objevují u chlapců. Hlavní charakteristiky poruchy jsou: Opožděný vývoj řeči: slovní zásoba neodpovídá věku, dítě netvoří věty, nebo tvoří věty krátké, jednoduché, s gramatickými chybami, vynechává předložky, komolí slova, nesprávně ohýbá koncovky slov, nepoužívá všechny slovní druhy, přehazuje slovosled věty, nepoužívá zvratné se, si, apod. Patlavost: dítě mluví nesrozumitelně, nebo je jeho projev obtížně srozumitelný pro okolí. Zaměňuje výslovnost jednotlivých hlásek ve slovech, hlásky nebo slabiky ve slovech vynechává. Nerovnoměrný vývoj: výrazný rozdíl mezi verbálními a neverbálními schopnostmi dítěte. (Tento rozdíl by měl pomoci diagnostikovat klinický psycholog). Narušení paměťových funkcí: u vývojové dysfázie je charakteristické narušení krátkodobé verbální paměti (to znamená, že dítě neumí zopakovat delší slovo bez zkomolení, nezopakuje víceslovnou větu). Ve dvou letech by dítě mělo umět zopakovat dvouslovnou větu, ve třech letech tříslovnou atd. Narušené zrakové vnímání: tyto potíže se projevují hlavně v kresbě. Kresba postavy je velmi zvláštní, části těla jsou proporčně nesprávně nakreslené, kresba je často velmi dlouho opožděná vzhledem k věku dítěte. Narušené sluchové vnímání: dítě má problémy s rozlišováním jednotlivých hlásek, obtížně rozlišuje zvukově podobné hlásky (pes x pas, kosa x koza, pere x bere apod.) Narušená časoprostorová orientace: dítě mívá problémy s určením pravé a levé strany, obtížně určuje pojmy včera, zítra, ráno, večer atd., nesprávně určuje vztahy mezi rodinnými příslušníky (teta, strýc, sestřenice, bratr atd.) Narušení hrubé a jemné motoriky: děti mívají problémy s koordinací pohybů rukou, nohou (např. stoj na jedné noze, poskoky snožmo, na jedné noze, střídavé pohyby oběma rukama, kličkování mezi kužely, dítě mívá problémy s jízdou na koloběžce, na kole, lyžích). Lateralita: tedy dominance pravé nebo levé ruky, oka. U dětí s vývojovou dysfázií bývá často zkřížená lateralita, tedy vedoucí levá ruka, ale vedoucí pravé oko, nebo obráceně, popřípadě bývá lateralita nevyhraněná, tedy dítě nedrží tužku pouze v jedné ruce, ale ruce střídá. Primární reflexy a vývojová dysfázie Asi už tušíte, že mnohé symptomy jsou stejně jako u přetrvávajících primárních reflexů. Pojďme se na to podívat blíže. Moro reflex způsobuje . větší citlivost na všechny smyslové vjemy. Jedinec se nedokáže dobře soustředit, jedině když se uzavře do sebe - jenže pak zase nevnímá okolí že je těžké rozlišit zvuky na pozadí a ty zvuky které potřebuje slyšet (například když s někým mluví ve třídě). Gramatizace řeči (dítě začíná skloňovat a časovat) probíhá ve chvíli, kdy dítě normálně nastoupí do školky. V interakci s dalšími dětmi a jinými dospělými si děti většinou osvojí gramatiku zcela bez problémů a hravě. Děti s Moro reflexem se nedokáží dobře soustředit na řeč druhých, protože jsou neustále rušeny okolními zvuky. Proto ty malé změny (jako změna slov v různých pádech) nemusí vůbec vnímat horší krátkodobou paměť Představte si takové dítě nyní ve školce, kde je neustálý hluk a ruch. Po chvilce začne být divoké, protože musí ten stres z vnímání tolika vjemů ze sebe dostat. Nebo se uzavře do sebe, a začne si hrát sám v koutu. Když ale paní učitelka dává pokyn k jiným činnostem, pravděpodobně si toho vůbec nevšimne. Proto tyto děti mají rády řád. I kdyby neslyšely pokyn, vědí, že vlastně po hraní se chodí ven, takže když jsou všechny děti najednou pryč, asi šly do šatny, a tak tam půjdou také. Všimněte si teď několika symptomů: rád si hraje sám, nevnímá, nemá rád změny, … nebude to autista?? Bohužel jsou často děti s přetrvávajícím Moro reflexem a/nebo vývojovou dysfázií mylně označovány jako děti s poruchou autistického spektra. Tonický labyrintový reflex (TLR) výrazně ovlivní hrubou motoriku tím, že všechny pohyby chce jedinec dělat „celotělově“ (holokineticky). Když pokrčí jednu nohu, hned se změní svalový tonus v celém těle, pokrčí přitom i druhou nohu a možná dokonce trochu i ruce. Skákání po jedné noze nebo naučit se jezdit na kole je pro tyto děti těžší než pro ostatní. spolu s horší rovnováhou způsobuje horší vnímání těla a prostoru, což je předpoklad pro orientaci v prostoru (co je vpravo-vlevo, nahoře-dole, vepředu- vzadu) a v čase (dnes, včera, zítra, za hodinu…). Asymetrický tonický šíjový reflex (ATŠR) způsobuje: horší jemnou motoriku - nejen ruky, ale pod jemnou motorikou se řadí i jemné pohyby mluvidel (artikulace) a oční pohyby horší spolupráci mozkových hemisfér. Pokud hemisféry nespolupracují správně a nedoplňují se, mozek spotřebuje daleko více energie (kterou by jinak spotřebovalo tělo). Člověk tedy reaguje pomaleji, nebo pokud ho mezitím něco vyruší, zapomene, co chtěl dělat. Nastává tedy rychlejší únava, neudržení pozornosti a pocit nechuti k další duševní činnost opožděnou lateralizaci. Lateralitou rozumíme přednostní užívání jednoho z párových orgánů, tzn. asymetrii párových orgánů hybných (ruka, noha) nebo smyslových (oko, ucho). Projevuje se přednostním užíváním jednoho z párových orgánů, který pracuje rychleji, lépe a kvalitněji. Lateralita je odrazem dominance mozkových center. Sací a pátrací reflex způsobují: problémy s citlivostí okolo a v ústech a horší motoriku mluvidel. horší jemná motorika a citlivost v rukou (přes Babkinův respons) časté olizování rtů (způsobuje zčervenání a vysušení oblasti kolem rtů), dále pak i slintání, mlaskání, plivání, špatná artikulace, může být také ztížena synchronizace dechových pohybů při mluvení nebo při jídle. Palmární reflex způsobuje: že když dáte dítěti tužku do ruky, hned chce reflexně skrčit prsty v pěst. Proto děti dlouho drží tužku dlaňovým úchopem, nadměrnou citlivost ruky Kromě logopedické péče je tedy vhodné u dětí s vývojovou dysfázií nechat kontrolovat, jestli nepřetrvávají primární reflexy. Pokud ano (a to u velké většiny) je nutné zároveň inhibovat tyto reflexy pomocí Neuro-vývojové stimulace . Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD. 27.4.2022 Použité zdroje: Volemanová, Marja. 2019. Primární reflexy, opomíjený faktor problémů učení a chování u dětí. 2. rozšířené vydání. Statenice : INVTS, 2019. 978-80-907369-0-0