Výsledky vyhledávání

Anotace Vývoj motoriky, primární reflexy a vývoj řeči spolu souvisí. Ale jak? Denně pracuji s dětmi s přetrvávajícími primárními reflexy. Tyto děti mívají problémy ve škole (poruchy učení, soustředění pozorností), s motorikou (horší hrubou i jemnou motoriku, grafomotoriku a koordinaci pohybů), mají autistické symptomy, nebo mají problémy s řečí, čemuž se věnuji v tomto článku. Ráda spolupracuji s logopedy, abychom nabídli co nejkomplexnější přístup a péči dětem s těmito potížemi. Cílem tohoto článku je tedy stručně a srozumitelně vysvětlit souvislosti mezi primárními reflexy a vývojem motoriky a řeči. V závěru pak i krátce zmíním možnosti intervence, které mohou i (kliničtí) logopedi zařadit do své logopedické praxe. Klíčová slova Psychomotorický vývoj, vývoj řeči, hrubá motorika, jemná motorika, primární reflexy, Neuro-vývojová terapie, Neuro-vývojová stimulace Závěr Z výše uvedeného vyplývá, že rozvoj hrubé a jemné motoriky je základ i pro schopnost řečové komunikace. Podle výzkumu, který dělal Bilbilaj v roce 2017, mělo 71.4 % dětí s opožděným vývojem řeči také přetrvávající palmární reflex, TLR, sací a hledací reflex (Bilbilaj, 2017). Proto je důležité, aby i (kliničtí) logopedi dokázali rozpoznat přetrvávající primární reflexy a zvládli alespoň základní intervenci k inhibici těchto reflexů. Ve světe se používá několik metod na inhibici primárních reflexů, nejznámější jsou Rhythmic RTM Training,INPP Method a MNRI Method. V České republice je nejvíce rozšířena Neuro-vývojová stimulace (NVS) a Neuro-vývojová terapie (NVT) (nezaměňovat s neurovývojovou terapií, což je označení, které se někdy používá pro skupinu terapií, kam patří například přístup manželů Bobathových nebo Handle therapy). Neuro-vývojová terapie je vysoce individualizovaná terapie, která kombinuje inhibici primárních reflexů s fyzioterapií, speciální pedagogikou a senzorickou integraci. NVT se používá u dětí od cca 3-4 let, ale je účinná i u dospělých. Léčba je založena na jednoduchých cvicích, které často napodobují pohyb vyvolaný primárními reflexy, aby se vyvinula správná propojení v mozku a tím byl mozek sám schopen tyto reflexy postupně inhibovat. Aktivita přetrvávajících primárních reflexů je tedy cvičením přirozeně potlačena, a tím zmizí i související potíže. Neuro-vývojová stimulace (NVS) je program, který vychází z Neuro-vývojové terapie. NVS je vhodná hlavně pro (speciální) pedagogy, (klinické) logopedy a jiné odborníky, kteří pracují s dětmi s poruchami učení, chování a komunikace, přičemž program NVS je přizpůsoben tomu, že tito odborníci nemusí mít vzdělání v oboru anatomie a kineziologie. Testy i cviky jsou koncipovány tak, aby mohly být dobře používány i pro větší skupiny dětí. Domnívám se, že Neuro-vývojovou terapii a Neuro-vývojovou stimulaci lze úspěšně využít, mimo jiné, i v komplexní rehabilitaci poruch řeči . Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD. 28.2.2023 Celý článek je dostupný na: https://casopis.aklcr.cz/magno/lkl/2020/mn1.php a na https://www.prolekare.cz/casopisy/listy-klinicke-logopedie/2020-1-36/primarni-reflexy-a-jejich-vliv-na-motoriku-a-rec-125607 VOLEMANOVÁ, M. Primární reflexy a jejich vliv na motoriku a řeč. Listy klinické logopedie, 1/2020. ISSN 2570-6179. Dostupné na https://casopis.aklcr.cz/magno/lkl/2020/mn1.php

Jak je možné, že primární reflexy někdy přetrvávají, a co můžeme udělat pro jejich inhibici?   Funkci primárních reflexů si můžeme představit následovně: Příroda nám poskytla různé pohybové programy, které jsou uložené v mozku. Když se však miminko narodí, propojení v mozku ještě nejsou dostatečně vytvořená, a proto tyto programy nemůžeme hned využít. Abychom tuto fázi překlenuli, příroda vytvořila primární reflexy. Ty pomáhají vytvářet „cesty“ v mozku a připravují půdu pro budoucí pohybové dovednosti. Primární reflexy „sídlí“ v mozkovém kmeni, tedy v nižších částech mozku, kde se nachází také reflexy pro dýchání, srdeční činnost a další životně důležité funkce. Naopak pohybové programy jsou uloženy ve vyšších částech mozku. Primární reflexy se začínají vyvíjet už během těhotenství a hrají klíčovou roli při porodu – pomáhají dítěti dostat se na svět bez komplikací. Po narození pak umožňují dítěti reagovat na okolní svět a současně stimulují mozek, aby vznikala nervová spojení, tedy jakési „dálnice“ vedoucí k pohybovým programům. Co se stane, když primární reflexy nemohou plnit svou roli? Primární reflexy potřebují dostatek podnětů a příležitostí, aby mohly „stavět dálnice“. Pokud dítě nemá dostatek možností k pohybu, například kvůli nadměrnému času strávenému v autosedačkách, na měkkých polštářích či v jiných pasivních pozicích, reflexy nestihnou tyto „dálnice“ včas dokončit. Dítě však přesto roste a touží objevovat svět – začne si proto hledat alternativní „okresní cesty“. I po těchto cestách se může naučit základní pohyby, jako je otáčení, lezení či chůze, ale „okresky“ jsou pomalejší, méně pohodlné a méně efektivní. Důsledkem toho jsou pak méně efektivní pohybové stereotypy, které se mohou projevit i u sportovců. Ačkoliv mohou být pohybově zdatní, při pokusu dosáhnout vyšších úrovní výkonu se jejich méně efektivní pohybové stereotypy stávají překážkou. Častěji se zraní nebo rychleji narazí na své limity. U dětí pak můžeme pozorovat problémy s motorikou, změny svalového tonu v závislosti na pohybu hlavy, potíže se sezením ve škole nebo s koncentrací. Také mohou mít problémy s psaním a čtením kvůli neklidným pohybům očí. Potřebujeme tedy “postavit dálnice” která vede přímo ke správnému pohybovému programu. Jakmile se „dálnice“ vedoucí k pohybovým programům postaví, stávají se přímou a efektivní cestou. Už není potřeba jezdit po klikatých „okreskách“. Používání těchto přímých cest přirozeně vede k inhibici  primárních reflexů, protože je přestáváme potřebovat. Výjimkou jsou situace, kdy dojde k velkému traumatu (úraz, stres, psychické trauma), které může primární reflexy dočasně „probudit“, protože „dálnice“ potřebují opravit. V případě trvalého poškození mozku (např. po úrazu nebo kvůli degenerativnímu onemocnění mozku) se primární reflexy mohou znovu objevit, protože „dálnice“ se stanou nepoužitelnými. Za normálních okolností ale dobře vybudované „dálnice“ zůstávají funkční a není důvod se vracet k méně efektivním trasám.   Co dělat, pokud primární reflexy přetrvávají? Pokud primární reflexy přetrvávají, musíme je nejprve „posílit“ a dodat jim více „zdrojů“ (úsilí), aby mohly opět začít stavět „dálnice“. Když se totiž dlouho používaly pouze „okresky“, není snadné motivovat systém k investici do dálnic. Jakmile začneme stavět dálnice, často nejdříve dochází k “dopravním omezením“ a „zácpám”. Proto při inhibici primárních reflexů se zpočátku může dočasně stav zhoršit. Jakmile je ale „dálnice“ dokončená, dojde ke zlepšení a dítě se už nebude chtít vracet ke starým cestám. Na rozdíl od reálných dálnic se nervové spoje používáním neopotřebují – naopak se posilují a zlepšují. Můžeme je přirovnat k cestičce v trávě: pokud ji používáme, zůstane viditelná a funkční, ale pokud ji zanedbáme, postupně zaroste a zmizí. Pomocí Neuro-vývojové stimulace (NVS)  můžeme primární reflexy stimulovat tak, aby stavěly „dálnice“, čímž jsou přirozeně inhibovány. Tím se dítěti otevírá cesta k efektivnějším pohybovým programům a lepšímu zvládání každodenních aktivit. Autorka: PhD. Marja Volemanová, PhD. 8.12.2024

Možná vás překvapí, že se v souvislosti s přetrvávajícími primárními reflexy věnujeme také nadaným dětem. Vždyť přece nadaní zvládají vše levou zadní – nebo ne? Není to tak jednoduché. Nadané děti sice často disponují nadprůměrnými schopnostmi a vysokou inteligencí, ale to neznamená, že se jich netýkají neurovývojové překážky – například přetrvávající primární reflexy. Nadaní, jsou lidé vyznačující se výrazně vysokou inteligencí, mnoha nadprůměrnými schopnostmi a kvalitativní odlišností myšlení a fungování mozku, která se projevuje rozdílným prožíváním, vnímáním, chápáním a chováním (Stehlíková, 2016). Psycholog Dalibor Špok hezky popisuje na svém webu osobnostní charakteristiky a vlastnosti nadaných lidí. Tyto projevy rozdělil do šesti oblastí: Nadměrná vzrušivost (overexcitabilita)  určitých systémů, které zpracovávají různé typy podnětů. Systémy zpracování vjemů, informací a emocí reagují u nadaných jedinců citlivěji a silněji. Vysoké kognitivní schopnosti.  Nadaní jedinci skórují v testech inteligence v nejvyšších pásmech. Typická je pro ně rychlost myšlení, hloubka analýzy i schopnost vnímat problémy z více úhlů současně. Divergence a nekonformita . Nadaní lidé často přicházejí s originálními řešeními a názory. Díky vysokým morálním standardům a hlubokému vnímání reality bývají nezávislými a inovativními mysliteli. Vysoká perceptivita.  Nadprůměrné vnímání a zpracování podnětů může vést k mimořádné tvořivosti, ale také k přecitlivělosti na světlo, zvuky, oblečení nebo pachy. Vysoká energie a motivace.  Nadané děti mají silnou vnitřní motivaci, někdy až překotné tempo a velkou potřebu změny a výzev. Rutinní činnosti je naopak velmi vyčerpávají. Projevy přepínání mezi hyperfokusem a demotivací mohou někdy připomínat poruchy pozornosti. Emoční senzitivita.  Zvýšená emoční reaktivita může způsobovat obtíže v sociálních vztazích – například v situacích, kdy ostatní lidé intenzitu prožívání nechápou nebo podceňují. Nadání a citlivost nervového systému Nadaní jedinci se tedy vyznačují nejen intelektuálními schopnostmi, ale i specifickým způsobem vnímání světa. Psychologové, jako je Dalibor Špok nebo odbornice na nadání Jana Stehlíková, upozorňují na častý výskyt tzv. nadměrné vzrušivosti (overexcitability), kterou popsal již polský psycholog Kazimierz Dąbrowski. Ta se může týkat nejen myšlení, ale i emocí, vnímání podnětů, tělesného pohybu nebo představivosti. A právě zde se otevírá otázka: Mohou být tyto projevy citlivosti a vnitřního přetížení spojeny s přetrvávajícími primárními reflexy, například Moro reflexem? Reflexy, které měly v raném vývoji již dávno odeznít, mohou u některých dětí zůstávat aktivní a komplikovat jejich senzorické zpracování nebo schopnost regulace emocí. To se může navenek projevovat jako přecitlivělost na světlo, hluk, dotek, častá únava nebo nesoustředěnost – tedy projevy, které můžeme pozorovat i u nadaných dětí. Kompenzace místo podpory Jedním z největších úskalí u nadaných dětí je jejich schopnost kompenzovat vlastní slabiny. Díky vysoké inteligenci si často samy vytvoří strategie, jak obtíže obejít. Navenek pak působí jako průměrní žáci, a nikdo nevěnuje pozornost tomu, co se děje „pod povrchem“. Zbytečně se tak stávají jakýmisi ztracenými poklady naší společnosti (Smítková, 2017). To platí zejména u tzv. dětí s dvojí výjimečností  – dětí, které jsou zároveň nadané a zároveň mají nějaký typ specifické poruchy učení, ADHD, PAS, vývojovou dysfázii nebo jiný handicap. Jejich školní výkony bývají nevyrovnané, často nedokončují úkoly, obtížně zvládají časový tlak a silně se bojí selhání. V důsledku toho bývají mylně hodnoceni jako žáci s průměrnými schopnostmi. Když nadání maskuje potíže Přetrvávající primární reflexy mohou být jedním z faktorů, které nadané děti zatěžují, aniž by si toho okolí všimlo. Dokud zvládají školní povinnosti alespoň průměrně, nikoho obvykle nenapadne zkoumat, zda nemají vývojové obtíže, které je brzdí. Přitom kompenzace je náročný a dlouhodobě neudržitelný proces  – zvlášť ve stresu, nemoci nebo při změnách. Tyto děti pak zažívají „dobré dny“, kdy vše zvládají, a „špatné dny“, kdy se jejich potíže naplno projeví. To může mít vážný dopad na jejich sebevědomí i motivaci . Často si začnou myslet, že jejich výkony v dobrých dnech byly jen náhoda – „podvod“ – a že za něco nestojí. Vývoj mozku začíná od základů Na propojení raného vývoje nervové soustavy, primárních reflexů a kognitivního potenciálu upozorňuje i Ranko Rajović , lékař, odborník na neurovědy, zakladatel Mensy a autor vzdělávací metody NTC. Ve své práci zdůrazňuje, že zdravý rozvoj myšlení a inteligence začíná už v raném dětství – a klíčovou roli zde hraje i dozrávání mozku, které zahrnuje integraci primárních reflexů. Pokud tyto reflexy přetrvávají, mohou tlumit skutečný potenciál dítěte – a to platí i pro děti mimořádně nadané. Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD. Datum zveřejnění: 24.3.2025 Zdroje: Volemanova, M (2013 a 2019). Přetrvávající primární reflexy. Statenice: INVTS s.r.o. Stehlíková, J. (2016).   Nadané dítě a rozvoj jeho nadání . Praha: Portál. Špok, D.  (2018). Nadaní dospělí: Praktický průvodce životem s výjimečnými schopnostmi.   www.daliborspok.cz Smítková, M. (2017).   Dvojí výjimečnost: Vysoký potenciál a specifické poruchy učení. Silverman, L. K. (2008).   Giftedness 101 . New York: Springer Publishing. Rajović, R.   Jak rozvíjet inteligenci dítěte hrou: NTC metoda . Praha: Edika.

ADD (Attention-Deficit Disorder) obsahuje symptomy nepozornosti, pokud se přidruží i symptomy hyperaktivity a impulzivity, pak se jedná o ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder). Pro ADHD se dříve používaly diagnózy LDE (lehká dětská encefalopatie) či LMD (lehká mozková dysfunkce), které se snažily vystihnout příčinu problému. Aktuálně používané označení syndromu vychází z popisu projevů této poruchy. Podle doktorky Malé, z dětské psychiatrické kliniky FN v Motole, je ADHD porucha typická neuro - vývojovým opožděním s odchylkami ve vývoji centrální nervové soustavy a porušenou regulací na úrovni neurotransmiterových systémů (noradrenergního a dopaminergního). Tím jsou pak ovlivněny všechny kognitivní funkce. Vyšetření MRI (magnetickou rezonancí) prokazuje zmenšený objem mozku, mozečku, bazálních ganglií hlavně vpravo a corpu callosum (Malá, 2005). Typickým projevem je slabá pozornost, unavitelnost, dítě není schopné delšího a kvalitnějšího soustředění. U ničeho nevydrží a nic je delší dobu nebaví. Děti mají největší a nejčastější obtíže s udržením pozornosti či úsilí při plnění zadaných úkolů a s jejich dokončením v určitém časovém limitu. Mezi projevy symptomů nepozornosti u těchto dětí patří situace, kdy dítě neposlouchá, i když se mluví přímo na něj. Mívá potíže s organizací úkolů a činností, často se dá vyrušit vnějším podnětem, v sociálních situacích odbíhá od jednoho konverzačního tématu k druhému. Hyperaktivita znamená nadměrné nutkání k pohybu, k aktivitě, která je neúčelná až nesmyslná a není nijak tlumena a ovládána. Dítě ji nedokáže koordinovat a ovládat. S tím souvisí sklon k impulzivním reakcím. Typické jsou neúčelné, nadbytečné pohyby. Ve škole tyto děti často opouštějí své místo, hrají si s předměty, které nemají vztah k učivu, často skáčou druhému do řeči, jejich řečový projev je nadměrný. Vydávají atypické zvuky, které doprovázejí jejich činnost, popřípadě vlastní aktivity bohatě komentují. Nadměrná a zbytečná aktivita vyžaduje velké množství energie. Nejde jen o zvýšení frekvence různé činnosti, ale i o zvýšení její intenzity. Dítě např. většinou spíše běhá, než jde. Jeho aktivita je zjevně nepřiměřená situaci. Neklidné děti však nemají energie nadbytek a ještě navíc ji nedovedou účelně uplatnit (Vágnerová, 2002). Pod symptom impulzivita řadíme například to, že děti mají sklon reagovat bez rozmyšlení, náhle a často nepřiměřeně podnětu. Impulzivita také znamená neschopnost odhadnout následky svého jednání nebo jednání usměrnit. Časté bývá zapojování do rizikových, zdraví ohrožujících aktivit. Dítě udělá cokoliv, co jej napadne, není schopné kontrolovat své projevy, nedovede s ničím počkat. Impulzivní děti nejsou schopné plánovat a ovládat svoje chování. Bývají často osobnostně nezralé. Lze sledovat také časté výkyvy v jejich výkonu a emočním ladění. Tyto děti jsou sociálně rušivé, nepříjemné a okolí na ně reaguje negativně. Vůlí neovlivnitelné kolísání funkce CNS bývá mylně interpretováno jako porucha motivace (Vágnerová,1999). Je důležité zjistit příčinu symptomů ADHD nebo ADD. Jak již bylo řečeno, jedna možnost je, že jsou vidět změny v mozku. U těchto dětí mohou pomoci i léky jako je např. ritalin. Je ale také možné, že primární reflexy způsobily, často v kombinaci s horší senzorickou integrací, symptomy ADHD/ADD. Pomoc je pak relativně snadná: inhibujeme primární reflexy cvičením a zlepšíme senzorickou integraci (u těchto dětí často nepomáhají léky). Někdy ale mají děti nějaké změny v mozku a navrch jim ještě přetrvávají primární reflexy. V tom případě je důležité vyřešit vše, co se dá. Inhibováním primárních reflexů a zlepšením senzorické integrace dochází k vylepšení projevů, které ale nezmizí úplně. Jak je možné, že primární reflexy mohou způsobit symptomy ADD/ADHD? Primární reflexy ovlivňují psychomotorický vývoj dítěte. Ovlivňují tedy základ všeho, a proto mohou přetrvávající primární reflexy mít tak různorodé symptomy. Dejme příklad: pokaždé, když se spustí Moro reflex, uvolní se adrenalin a kortizol do krevního oběhu. Vyplavení adrenalinu je součástí tzv. „fight or flight“ reakce, tedy přípravy na boj nebo na útěk. Zvýšené množství adrenalinu způsobuje hyperaktivitu, agresivitu a potřebu ovlivnit dění kolem sebe. Kortizol ovlivňuje hladinu krevního cukru. Nízká hladina krevního cukru způsobuje iracionální chování. Moro reflex způsobuje: větší citlivost na smyslové vjemy, což dítě unavuje, a tím se stává ještě náchylnějším ke spuštění Moro reflexu (a k uvolňování dalšího adrenalinu a kortizolu). Ve škole jsou tyto děti často napomínány, aby se věnovaly jen své práci a nedívaly se po ostatních. Asymetrický tonický šíjový reflex (ATŠR): brání správnému vývoji corpus callosum (spojení mezi oběma hemisférami, které se normálně vytváří nejpozději do šesti až sedmi a půl let věku dítěte). Specializace mozkových center se nemůže vyvíjet optimálně, pokud není optimálně vytvořeno corpus callosum. Děti se špatně vytvořeným propojením upřednostňují aktivitu pravé hemisféry. Dítě může být impulzivní, má problémy poznat příčinu a následek, nepoučí se z předchozích zkušeností. Nerozumí souvislostem a pořadí, což negativně ovlivňuje vnímání času. Dítě se špatně vytvořeným corpus callosum neumí počkat (stejně jako malé děti), nechápe, jak dlouho trvá jedna minuta nebo co to znamená zítra nebo příští měsíc. Tonický labyrintový reflex (TLR) způsobuje: že je pro dítě těžké se uvolnit horší držení těla. Svaly a vazy na přední straně těla se proto zkracují, tím může být ztíženo dýchání, a tím i snížena hladina kyslíku v krvi. To může způsobovat nesprávné fungování mozku, protože mozek ke svému správnému fungování potřebuje dostatek kyslíku. že je pro dítě těžké sedět v klidu delší dobu. Symetrický tonický šíjový reflex (STŠR): zhoršuje koncentraci pozornosti způsobuje, že se dětí neustále zabývají fyzickými aktivitami, které jiné děti dělají nevědomě. v sedu si děti „omotávají“ nohy kolem noh židle, sedají si na paty nebo udělají cokoli jiného, jen aby si zafixovaly nohy. Jako reakci na reflexní natahování dolních končetin často balancují na zadních nohách židle – „houpají se na židli“. Galantův spinální reflex způsobuje: že dítě nemůže sedět v klidu na židli, že nerado nosí těsné kalhoty nebo pásky, protože i to jim stimuluje bederní oblast zad. problémy s pomočováním. Větší děti které se již nepočůrají, se ale zase nedokáže dostatečně koncentrovat na práci, protože neustále přemýšlejí o tom, jestli již nemají běžet na záchod. Kvůli přetrvávajícím primárním reflexům se nevytváří optimální nervové spojení v mozkovém kmenu. Neoptimální nervové spojení v mozkovém kmenu může způsobit nesprávné fungování retikulární formace (formatio reticularis). Retikulární formace je část prodloužené míchy a představuje funkčně důležitý integrační systém. Její špatná funkce může vést k přetížení mozku, což vyvolává zmatenost a podrážděnost. Také nemožnost kontrolovat vzruchy přicházející z mozku do těla může způsobit horší chování. Chování je pak impulzivní, hrubé a bez sebekontroly. Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD. 27.4.2022 Použité zdroje: Vágnerová, Marie (2002).Úvod do psychologie, 2. vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze. ISBN 80-246-0015-3 Vágnerová, Marie (1999). Vývojová psychologie. Praha: Portál. ISBN 978-80-7178-308-4 Volemanová, Marja. 2019. Primární reflexy, opomíjený faktor problémů učení a chování u dětí. 2. rozšířené vydání. Statenice : INVTS, 2019. 978-80-907369-0-0

Pokud máte pocit, že se Vaše dítě nevyvíjí tak, jako je popsáno v tabulkách, nejdříve myslete na to, že každé dítě je originál. Každé dítě se vyvíjí jinak. Nedonošené dítě nebude reagovat stejně jako dítě donošené. Nejprve potřebuje všechnu svou energii na to, aby rostlo. Jeho orgány nejsou ještě plně funkční, a tak je ve vývoji opožděné za svými vrstevníky narozenými v termínu. Proto se u předčasně narozených dětí mluví o korigovaném věku, tedy věk, který by měli, kdyby se narodili v termínu. Pokud se Vaše dítě narodilo např. o měsíc dříve, tak se ten první měsíc „nepočítá“. To, co by mělo dítě umět do tří měsíců, se naučí Vaše dříve narozené dítě do jeho čtvrtého měsíce. Korekce věku se u nedonošených dětí používá dva až tři roky, do té doby většinou své vrstevníky dohoní. Pokud jste si ale všimli nějaké odchylky ve vývoji, určitě je vždy lepší to včas konzultovat s odborníkem. Nejdříve se domluvte s pediatrem. Pediatrie jako obor je zaměřena především preventivně a na aktivní vyhledávání jednotlivých chorob. Pediatr Vás případně pošle na fyzioterapii nebo k jinému specialistovi. Pokud ale pediatr řekne, že je všechno v pořádku, ale vy máte pocit, že to v pořádku není, klidně se domluvte ještě konzultace u fyzioterapeuta, který se specializuje v psychomotorickém vývoji. Vy jako rodič vidíte dítě každý den a znáte ho nejlépe. Věřte své intuici. Pediatr má neuvěřitelně široký záběr, musí znát psychomotorický vývoj, ale i poznat různé kožní potíže, problémy s trávicím, všelijaké nemoci, … Pro fyzioterapeuta se specializací na psychomotorický vývoj je právě vývoj dítěte to, na co se dívá každý den. Pokud i fyzioterapeut řekne, že je vše v pořádku, tak můžete být v klidu. Také Vám může dát návod, tak Vaše dítě zvedat, nosit nebo nabídnout hry k podpoře psychomotorického vývoje. Pokud je to nutné, tak Vám může nabídnout speciální terapie jako je např. Vojtova metoda nebo Bobath koncept.

Z každého předškoláka se jednou stane školák a toto období je významným úsekem života nejen pro něj, ale i pro jeho rodiče. Předpokladem pro správné rozhodnutí o vstupu do školy, nebo naopak o odložení povinné školní docházky o jeden rok je závislé na více faktorech. V této souvislosti je nutné nejdříve ujasnit několik pojmů. Školní zralost je pojímána spíše z psychologického hlediska a zohledňuje biologickou podstatu, proces zrání. V biologickém slova smyslu vyjadřuje určitý stupeň zralosti centrální nervové soustavy, který je podmínkou pro druhy učení vyžadované ve škole. Školní zralost je zjišťována komplexem testových metod v pedagogicko-psychologických poradnách. Obecně to znamená, že dítě dozrálo pro školní nároky v rovině biologické, sociální a psychické. Školní připravenost je záležitost více pedagogickou, zohledňující proces učení. Oba pojmy spolu ale samozřejmě hodně souvisí a prolínají se. Školní připravenost lze charakterizovat několika složkami, které zahrnují jak vnitřní vlivy (zrání centrální nervové soustavy, rozvoj kognitivních procesů), tak i vlivy vnější (působení prostředí, výchovné vedení), protože vývoj dítěte vždy probíhá v interakci s prostředím, v kterém vyrůstá. Školní nezralost má tedy několik aspektů: fyzická nezralost (nedostatečný vzrůst dítěte, špatný zdravotní stav, zvýšená nemocnost), psychická nezralost (pomalejší zrání centrální nervové soustavy, což se projevuje v horší úrovní percepcí - vnímání, viz níže, horší úroveň vyjadřovacích schopností, včetně logopedických vad, opožděný vývoj grafomotoriky a horší schopnost koncentrace) a sociální (nedostatek sociálních zkušeností u dětí, které nenavštěvovaly předškolní zařízení, nadměrná fixace na rodiče) Povinná školní docházka začíná počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne šestého roku věku, pokud mu není povolen odklad. Povinná školní docházka trvá po dobu devíti školních let, nejvýše však do konce školního roku, v němž žák dosáhne sedmnáctého roku věku. Do této doby se započítávají i roky, kdy žák případně opakoval některý ročník. Jednoduše řečeno – odchozením devíti let bez ohledu na prospěch má žák splněnou povinnou školní docházku a může ukončit své vzdělávání. Předčasný nástup povinné školní docházky . Dítě, které dosáhne šestého roku věku v době od září do konce června příslušného školního roku, může být přijato k plnění povinné školní docházky již v tomto školním roce, je-li přiměřeně tělesně i duševně vyspělé a požádá-li o to jeho zákonný zástupce. Vyspělost dítěte posuzují pedagogové při zápisu, paní učitelky ve školkách, psychologové v poradnách a pediatři v ordinacích. O odkladu školní docházky musí zákonný zástupce dítěte požádat písemně do 31.5. kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku. Pokud je žádost doložena doporučujícím posouzením příslušného školního poradenského zařízení a odborného lékaře nebo klinického psychologa, odloží ředitel školy začátek povinné školní docházky o jeden školní rok. Pokud se u žáka v prvním roce plnění povinné školní docházky projeví nedostatečná tělesná nebo duševní vyspělost k plnění povinné školní docházky, může ředitel školy se souhlasem zákonného zástupce žákovi dodatečně v průběhu prvního pololetí školního roku odložit začátek plnění povinné školní docházky na následující školní rok. Školní zralost tedy znamená, že dítě dozrálo pro školní nároky v rovině biologické, sociální a psychické . Dítě je schopno být odloučeno od rodiny, aniž by tím strádalo. Je schopno se zapojit do skupiny vrstevníků ve škole. Je schopno plnit základní školní nároky, jako je například soustředění se na práci po dobu vyučovací hodiny, nemluvení, když mluví učitel nebo jiný žák, oddálení bezprostřední potřeby (jíst, pít, chodit kdykoliv na toaletu), přizpůsobení se nárokům cizí autority. Velmi důležitým předpokladem pro školní docházku je pak nárůst přirozené zvídavosti dítěte. Podmínky školní zralosti jsou tedy: Biologické: dostatečný vzrůst dítěte a jeho zdravotní stav, fyzická zdatnost (motorika) Sociální: schopnost odloučit se od rodiny, komunikovat bezproblémově s vrstevníky, respektovat cizí autoritu učitele Psychické: motivace k získávání nových poznatků, k objevování nového prostředí Kognitivní zralost: kapacita paměti, řečové dovednosti, schopnost ukládat základní poznatky v určitých souvislostech. Test školní zralosti pro rodiče dětí předškolního věku (Kucharská, Švancarová, 2004) 1. Dítě je přiměřeně fyzicky vyspělé (měří víc než 115 cm a váží více než 20 kg) 2. Je pohybově obratné a šikovné 3. Umí zacházet s tužkou, dovede obkreslit základní geometrické tvary, vyjádřit kresbou jednoduchý námět 4. Správně vyslovuje všechny hlásky, dokáže artikulovat i obtížnější slova (čtvrtek, cvrček, marmeláda…) 5. Dovede řečí vyjádřit svou myšlenku, nevyskytují se zkomoleniny, dysgramatismy ani neologismy 6. Pozná počáteční a konečnou hlásku ve slově 7. Zvládne složit puzzle, vyřešit bludiště, najít na obrázku detail 8. Zvládne číselnou řadu do 10, porovnat malá množství předmětů (více/méně), vyjádřit počet konkrétními předměty, někdy i jednoduché sčítání a odčítání 9. Orientuje se v prostoru, používá pojmy označující polohu (nahoře, dole…), označí první a poslední prvek (případně další) v řadě 10. Soustředí se na činnost, poslech 11. Nepotřebuje po obědě spát, ranní vstávání probíhá bez větších obtíží 12. Nemá strach z cizích lidí, dovede si říct o hračku, o pomoc, nemá problémy se zapojením do skupiny vrstevníků 13. Bez problémů se zapojuje do her s pravidly 14. Není zvýšeně plačtivé, nestřídají se u něj rychle nálady radosti a lítosti Pokud dítě nesplňuje více než 5-7 předpokladů, je dobré iniciovat vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. Zdroj: Kucharská, A, Švancarová, D. Bezstarostné roky? Praha: Scientia 2004 Každá škola má trochu jiné způsoby a postupy u zápisu. Všechny se ale dívají na několik oblastí. Podívejme se na jednotlivé oblasti blíže. Tělesný rozvoj a motoriky Před vstupem do základní školy dosahují děti v průměru výšky 120 cm a hmotnosti asi 20 kg. Dítě přiměřeně tělesně vyvinuté již prošlo změnou tělesné stavby a je fyzicky zdatnější, což je předpokladem pro lepší zvládnutí školních nároků z hlediska počátečních adaptací. Většinou je zřetelné již na první pohled, kdy je dítě výrazně drobnější než jeho vrstevníci. Často tato okolnost hraje pro rodiče roli při rozhodování o odkladu školní docházky. S tělesným vývojem souvisí i koordinace pohybů. Tělesná zdatnost dětí sehrává svou roli nejen v sociálních kontaktech, kdy se dítě bez problémů zapojuje do společných činností, ale podílí se i na jeho emocionálním rozvoji. Dítě pohybově rozvinuté si více věří, dokáže lépe překonat překážky a je odolnější i vůči zátěží. Pokud dítě ještě nezvládne skákání po jedné noze, lezení po žebřinách nebo manipulaci s míčem, bude to mít vliv i na jemnou motoriku - včetně grafomotoriky, nutné pro psaní. Správné držení tužky třemi prsty je pro budoucí psaní velmi důležité a je dobré, aby si je dítě osvojilo ještě před vstupem do školy, protože nesprávný návyk se později velmi špatně odstraňuje. Dítě bude ve škole potřebovat schopnost sledovat písmena očima v řádku zleva doprava. Proto je dobré, aby si dítě při každé činnosti, kterou vykonává v řádku, zvykl začínat zleva. Fyzicky nezralé dítě se cítí nadměrně unavené, což zatěžuje jeho imunitní systém a zvyšuje jeho nemocnost. Kvůli častým absencím ve výuce může být následně narušen vztah k učení i ke škole, protože nebude mít v učení návaznost. Lateralita U dítěte před nástupem do školy by již mělo být víceméně jasné, kterou rukou bude psát. Lateralita je odrazem dominance mozkových center. Nejznámějšími projevy laterality jsou praváctví a leváctví, přičemž preference jednoho z párových orgánů, který pak pracuje rychleji, lépe a kvalitněji nastává u většiny dětí asi od dvou a půl roku věku. Děti, které při zahájení povinné školní docházky nedávají zřetelnou přednost jedné ruce, jsou v nevýhodě, protože ve vyučování potřebují vykonávat činnosti spadající už do komplexu jemné motoriky. Žáci, kteří při psaní střídají ruce, nemají jasno o tom, jak mají umístit papír a držet tužku a tyto pohyby se u nich nedostatečně automatizují. Bilaterální integrace hraje roli právě v automatizaci plánování cílených pohybů a podílí se na kognitivním uvědomování si určitých prostorových pojmů, například pravé a levé strany. Sklon střídat ruce a neschopnost rozvinout dominantní stranu pravděpodobně souvisí s určitým problémem vestibulárního zpracování vjemů nebo přetrvání některého z primárních reflexů. V případě, že dominance ruky dosud není jasná, je vhodné provést test laterality nebo podstoupit vyšetření v pedagogicko - psychologické poradně. Řeč Pro dobrou adaptaci na školu je velmi významná úroveň verbální komunikace. Předpokládá se dobré porozumění řeči, aby dítě chápalo sdělení učitele a dokázalo je respektovat. Aktivní komunikační dovednosti zjednodušují začlenění do sociální skupiny. K dalším komunikačním dovednostem patří i neverbální komunikace, správná výslovnost a dostatečně bohatá slovní zásoba. U dítěte s nedostatečnou slovní zásobou většinou vázne i plynulé vyjadřování. Nesprávná výslovnost může být způsobena mimo jiné nedostatečnou zralostí centrální nervové soustavy. V takovém případě dítě nedokáže dostatečně rychle a přesně rozpoznat kvalitu zvuků a proto je i nepřesně napodobuje. Někdy nedokáže přesně napodobovat hlásku i když ji vnímá a rozlišuje. Jindy naopak hlásku napodobovat umí, ale ve slovech ji není schopno správně diferencovat. Nesprávná výslovnost může být způsobena i motorickou neobratností mluvidel nebo její funkční vadou. Určitou negativní roli ve vývoji řeči může hrát i výchovné prostředí, popř. nesprávný mluvní vzor (např.rodiče ráčkují). Myšlení Předškolní děti vychází z bezprostředního vztahu mezi vjemem a představou. Těsně před nástupem do školy se ale dostává myšlení na úroveň tzv. konkrétních logických operací. Proto je možné s dětmi již pracovat s nadřazenými a podřazenými pojmy. Pokud to dítě ještě neumí, bude pro něj obtížené pochopit matematiku bez názorného příkladu. Paměť Důležitým předpokladem záměrného učení je rozvoj paměti a to sluchové (co jsme slyšeli, co paní učitelka řekla), zrakové (co jsme viděli) a motorické (jak jsme to dělali). Zraková paměť je důležitá pro zapamatování si např. tvaru písmen, což je předpoklad pro čtení a psaní. Pozornost Pozornost závisí na zájmu dětí. Proto je důležité rozvíjet pozornost u něčeho, co dítě baví. Před vstupem do základní školy by dítě mělo umět činnost vždy dokončit. Pozornost a soustředěnost úzce souvisí s rozvojem sebeovládání a vytrvalostí. Nedostatečná soustředěnost je jedním z nejčastějších důvodů pro odklad školní docházky. Vnímání Zrakové a sluchové vnímání musí před nástupem do školy být diferencovanější, tzn. že umí vidět/slyšet malé rozdíly, detaily. Dobré je procvičování pomocí pracovních listů v mateřské škole. Psychicky nezralé dítě nemůže využívat svou rozumovou kapacitu, prožívá neúspěch a není motivováno k učení. Často reaguje nepřiměřeně psychickou obranou, jako jsou neurotické projevy (např. školní fobie), psychosomatické poruchy (bolesti břicha, hlavy), poruchy chování, negativismus apod. Dále bývají tyto děti neklidné, nesoustředné, hravé, mívají potíže s zrakovým rozlišováním a grafomotorikou, což velmi rychle vyústí v odpor k psaní, protože bez ohledu na případné tolerantní hodnocení učitelky, denně zažívá opakovanou negativní zkušenost. Sociální zralost Sociální zralost je jednou z podmínek úspěšného startu ve škole. Úroveň autoregulačních procesů je předpokladem pro přijatelnou adaptaci na školu a následně i pro školní úspěšnost. Celkový rozvoj těchto procesů směřuje k vytváření vyšší formy regulace, než je regulace emoční a tou je vůle a vědomí povinnosti. Sociálně nezralé dítě se může jevit jako pasivní - nebude se chtít účastnit, nebo naopak bude neustále vyvolávat konflikty a nebude ochotno ustoupit. Emoční zralost Emoční stabilita je podmínkou pro to, aby se dítě dokázalo vyrovnat s případným neúspěchem. Obojí většinou zvládají děti přiměřeně sebevědomé a samostatné. Pokud dítě chce, je motivované, pokud vidí smysluplnost v nových činnostech a spolupráci, pokud je ochotné osvojovat si poznatky a učit se, je pravděpodobně emocionálně i pracovně zralé. Pracovní zralost Do oblasti pracovní zralosti patří schopnost soustředit se, dokončit činnost, ale i např. zvolit přiměřené pracovní tempo. Sociální a pracovní nezralost bývá často příčinou odkladu školní docházky. Většinou se jedná o děti nesmělé, zamlklé, pasivní, nesoustředěné, pomalé, nesamostatné, ale i o děti, které si málo věří, bojí se zkoumat a poznávat nové věci z obavy, že by to nezvládly. Citově nezralé dítě prožívá obavy nebo úzkost bez ohledu na to, jak mu daří učení. Bývá také fixováno na rodinu a může špatně snášet soutěživé prostředí, hodnocení výsledků, apod. Odklad školní docházky Odklad povinné školní docházky se odvíjí od § 37 zákona 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a dalším vzdělávání (tzv. školský zákon). Každý rodič je povinen přihlásit své dítě k zápisu k povinné školní docházce, a to v době od 15.1. do 15.2. kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku. Zahajuje ji ve školním roce, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne šestého roku věku. To znamená, že musí k zápisu i tehdy, kdy se rodiče rozhodnou pro odklad. Při zápisu do prvního ročníku základní škola informuje zákonného zástupce dítěte o možnosti odkladu povinné školní docházky Odklad povinné školní docházky je vymezen školským zákonem § 37 takto : „Není-li dítě po dovršení šestého roku věku tělesně nebo duševně přiměřeně vyspělé a požádá-li o to písemně zákonný zástupce dítěte do 31. května kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku, odloží ředitel školy začátek povinné školní docházky o jeden školní rok, pokud je žádost doložena doporučujícím posouzením příslušného školského poradenského zařízení, a odborného lékaře nebo klinického psychologa“. V praxi to znamená, že rodiče nebo zákonní zástupci nemohou o odklad školní docházky svého dítěte rozhodnout sami, ale jsou povinni svou žádost adresovanou příslušné základní škole doložit dvěma doporučeními. Posouzení příslušného školského poradenského zařízení se rozumí vyjádření pedagogicko-psychologické poradny (PPP) , ale v případě žáka se zdravotním postižením je třeba vyjádření příslušného speciálně-pedagogického centra (SPC ). “ Začátek povinné školní docházky lze odložit nejdéle do zahájení školního roku, v němž dítě dovrší osmý rok věku“. Rodiče požádají o odklad školní docházky přímo u zápisu k povinné školní docházce a tuto žádost zákonem stanoveným způsobem doloží. V takovém případě může ředitel školy rozhodnout o odkladu povinné školní docházky přímo. Je ale také možné o odklad nepožádat při zápisu ale jen informovat o možnosti jeho udělení. Ředitele školy o odklad povinné školní docházky rodiče požádají až později, až budou mít všechny podklady. O odkladu se musí ale rozhodnout před začátkem příslušného školního roku. Kopii rozhodnutí o odkladu předává pak rodič mateřské škole, která na tomto základě prodlouží dítěti pobyt v mateřské škole o jeden rok. V tomto roce již dítě nemusí být vzděláváno bezúplatně, protože podle §123 odst. 2 školského zákona, v posledním ročníku mateřské školy se vzdělávání poskytuje dítěti bezúplatně po dobu nejvýše 12 měsíců. Pokud je dítěti odloženo školní docházka o jeden rok, je rodič povinen dítě v příštím roce opět k zápisu přihlásit. V školském zákoně ale také mysleli na skutečnost, kdy se ukáže nepřipravenost pro povinnou školní docházku až v průběhu prvního ročníku základní školy: „ Pokud se u žáka v prvním roce plnění povinné školní docházky projeví nedostatečná tělesná nebo duševní vyspělost k plnění povinné školní docházky, může ředitel školy se souhlasem zákonného zástupce žákovi dodatečně v průběhu prvního pololetí školního roku odložit začátek plnění povinné školní docházky na následující školní rok. “ V obou případech, kdy ředitel školy rozhodne o odkladu povinné školní docházky, doporučí zároveň zákonnému zástupci dítěte vzdělávání dítěte buď v přípravné třídě základní školy nebo dále v posledním ročníku mateřské školy. Dodatečný odklad se jeví ale jako nejméně vhodná varianta pro řešení školní nezralosti, protože dítě, které se po určité době strávené ve škole vrátí do mateřské školy, je vystaveno velkému psychickému stresu. Dítě může ztratit důvěru v své schopnosti a ke škole může získat nedůvěru. Dodatečný odklad školní docházky posuzuje psycholog na základě vyšetření a dostupných materiálů poskytnutých učitelem dítěte. Lepší variantou je nástup do přípravné třídy. Riziko bezdůvodného odkladu školní docházky Podle psychologů je bezdůvodný odklad školní docházky spojen s určitým rizikem. Dítě může ztratit motivaci pro školní práci, může promeškat dobu, kdy je na vstup do školy nastaveno. Matějček upozorňuje na vývojové zákonitosti, kdy by dítě nemělo být ani přetěžováno ale ani podstimulováno a podhodnoceno: „ Není jeho duševní kapacita náležitě využita, ale (co je horší) není ani rozvíjena - takže je dítě vlastně zanedbáváno “ (Matějček, 2005). Dítě se může v mateřské škole nudit, protože jeho kamarádi odešli do školy. Až po roce pak nastoupí do školy, může se ve škole nudit - zpočátku vše lehce zvládá, ale nenaučí se hned od začátku učit. Tento problém se projeví později, až bude učivo i pro velmi vyspělé dítě nové. Přípravné třídy Přípravné třídy byly původně zřizovány při základních školách a jsou určeny dětem se sociálním znevýhodněním – z rodinného prostředí s nízkým sociálně - kulturním postavením, dětem ohroženým sociálně patologickými jevy nebo dětem azylantů. Cílem přípravné třídy je zejména naučit děti komunikaci, základům sebeobsluhy, českému jazyku a zabezpečení jejich relativně bezproblémovému přechodu do první třídy základní školy. Od školního roku 2017/2018 nově platí, že v přípravné třídě základní školy se mohou vzdělávat děti, u kterých je předpoklad, že zařazení do přípravné třídy vyrovná jejich vývoj a kterým byl současně povolen odklad povinné školní docházky. O zařazení dítěte do přípravné třídy rozhoduje ředitel školy na žádost zákonného zástupce a doporučení příslušného poradenského zařízení. Přípravné třídy by neměly suplovat činnost mateřské školy, ale naopak pomoci vyrovnat vývoj těch dětí, které mají z jakéhokoliv důvodu odklad povinné školní docházky. Přípravné třídy se tak zaměřují na vyrovnávání vývoje dítěte s ohledem na jeho školní nezralost v době, kdy by již povinnou školní docházku mělo realizovat. Pedagogové v přípravných třídách by se tak měli věnovat výhradně dětem, kterým byl udělen odklad povinné školní docházky a u kterých je z nějakých objektivních příčin potřebné vyrovnat jejich vývoj. Přípravnou třídu je možné zřídit, pokud se v ní bude vzdělávat nejméně 10 dětí. Pokud se do přípravné třídy nepřihlásí dostatečný počet dětí, může ředitel požádat zřizovatele o povolení výjimky z nejnižšího počtu dětí podle § 23 odst. 4 školského zákona. Děti se v přípravných třídách učí dovednosti, které budou potřebovat do školy, ovšem hravou formou. Vyplňují pracovní listy, trénují grafomotorická či logopedická cvičení, hrubou i jemnou motoriku. Pedagog rozvíjí jejich řečové, sociální a komunikační dovednosti, koncentraci pozornosti a tak dále. Hlavním cílem přípravné třídy je všestranný rozvoj dítěte, a především jeho psychická, fyzická i sociální připravenost ke vstupu do 1. třídy. Rozdíl oproti poslednímu ročníku mateřské školy je v době výuky i v počtu dětí na jednoho pedagoga. Zatímco ve školce je jeden učitel až na 28 dětí, v přípravné třídě může mít na starost maximálně 15 dětí. Výuka probíhá jako na základní škole od 8 hodin a většinou trvá 4 vyučovací hodiny. Na rozdíl od školky děti svačí ve třídě potraviny přinesené z domova. Po skončení vyučování jde dítě stejně jako žáci základní školy na oběd a případně do družiny. Stejně jako školáci mají děti školní tašku a psací potřeby. Dítě dochází do přípravné třídy jeden školní rok. Týkají se ho všechny státní svátky a prázdniny – stejně jako ostatních žáků základní školy. Předčasný nástup Podle školského zákona §36, odst. 3 může „ dítě, které dosáhne šestého roku věku v době od září do konce června příslušného školního roku, být přijato k plnění povinné školní docházky již v tomto školním roce, je-li přiměřeně tělesně i duševně vyspělé a požádá-li o to jeho zákonný zástupce “. V případě, že je dítě narozeno od září do prosince, musí jeho předčasnému nástupu do školy předcházet komplexní vyšetření v pedagogicko - psychologické poradně (PPP). Pokud je dítě narozené od ledna do června, je navíc vyžadováno vyjádření odborného lékaře. Pokud má dítě ve škole mezi staršími spolužáky uspět, nestačí, aby bylo vyspělé vzhledem ke svému věku, ale je třeba, aby bylo ve svém vývoji zřetelně napřed. I když se může jevit jako vyspělé (např. už umí číst), velmi často jde o dítě s nerovnoměrným vývojem psychických funkcí. V tom případě není předčasný nástup do školy doporučen, protože by pro dítě znamenal velmi vysokou zátěž, která by se mohla projevit i školním neúspěchem. Problém může také nastat třeba až v pubertě. Věkový rozdíl mezi dítětem, které nastoupilo do školy předčasně a dítětem, které mělo odklad je až dva roky, což je v tomto křehkém období velký rozdíl. Dítě, které nastoupilo do školy předčasně si bude chtít ještě hrát, zatímco starší děti se dostaly již do puberty „naplno“ a mají úplně jiné zájmy. O předčasném nástupu dítěte k základnímu vzdělávání vydá ředitel školy rozhodnutí. V případě negativního výsledku řízení není nutné, aby se dítě následující rok dostavilo k zápisu. Všeobecně se počítá s tím, že dítě nastoupí do školy ve školním roce uvedeném na rozhodnutí. Pokud dojde ke změně bydliště a dítě bude zapsáno na jinou školu, je nutné o této skutečnosti podat zprávu. Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD. Hlavní zdroje: Bednářová, Jiřina et kol (2017). Školní zralost a její diagnostika. Praha: Raabe. ISBN 978-80-7496-319-3 Edice Dobrá škola. Diagnostika školní zralosti. Praha: Raabe. ISBN 978-80-87553-52-7 Kucharská, A; Švancarová, Dana (2004). Bezstarostné roky? Praha: Scientia Školský zákon.