Nadané děti a primární reflexy

Možná vás překvapí, že se v souvislosti s přetrvávajícími primárními reflexy věnujeme také nadaným dětem. Vždyť přece nadaní zvládají vše levou zadní – nebo ne?

Není to tak jednoduché. Nadané děti sice často disponují nadprůměrnými schopnostmi a vysokou inteligencí, ale to neznamená, že se jich netýkají neurovývojové překážky – například přetrvávající primární reflexy.

Nadaní, jsou lidé vyznačující se výrazně vysokou inteligencí, mnoha nadprůměrnými schopnostmi a kvalitativní odlišností myšlení a fungování mozku, která se projevuje rozdílným prožíváním, vnímáním, chápáním a chováním (Stehlíková, 2016).

Psycholog Dalibor Špok hezky popisuje na svém webu osobnostní charakteristiky a vlastnosti nadaných lidí. Tyto projevy rozdělil do šesti oblastí:

Nadměrná vzrušivost (overexcitabilita) určitých systémů, které zpracovávají různé typy podnětů. Systémy zpracování vjemů, informací a emocí reagují u nadaných jedinců citlivěji a silněji.
Vysoké kognitivní schopnosti. Nadaní jedinci skórují v testech inteligence v nejvyšších pásmech. Typická je pro ně rychlost myšlení, hloubka analýzy i schopnost vnímat problémy z více úhlů současně.
Divergence a nekonformita. Nadaní lidé často přicházejí s originálními řešeními a názory. Díky vysokým morálním standardům a hlubokému vnímání reality bývají nezávislými a inovativními mysliteli.
Vysoká perceptivita. Nadprůměrné vnímání a zpracování podnětů může vést k mimořádné tvořivosti, ale také k přecitlivělosti na světlo, zvuky, oblečení nebo pachy.
Vysoká energie a motivace. Nadané děti mají silnou vnitřní motivaci, někdy až překotné tempo a velkou potřebu změny a výzev. Rutinní činnosti je naopak velmi vyčerpávají. Projevy přepínání mezi hyperfokusem a demotivací mohou někdy připomínat poruchy pozornosti.
Emoční senzitivita. Zvýšená emoční reaktivita může způsobovat obtíže v sociálních vztazích – například v situacích, kdy ostatní lidé intenzitu prožívání nechápou nebo podceňují.

Nadání a citlivost nervového systému

Nadaní jedinci se tedy vyznačují nejen intelektuálními schopnostmi, ale i specifickým způsobem vnímání světa. Psychologové, jako je Dalibor Špok nebo odbornice na nadání Jana Stehlíková, upozorňují na častý výskyt tzv. nadměrné vzrušivosti (overexcitability), kterou popsal již polský psycholog Kazimierz Dąbrowski. Ta se může týkat nejen myšlení, ale i emocí, vnímání podnětů, tělesného pohybu nebo představivosti.

A právě zde se otevírá otázka: Mohou být tyto projevy citlivosti a vnitřního přetížení spojeny s přetrvávajícími primárními reflexy, například Moro reflexem?

Reflexy, které měly v raném vývoji již dávno odeznít, mohou u některých dětí zůstávat aktivní a komplikovat jejich senzorické zpracování nebo schopnost regulace emocí. To se může navenek projevovat jako přecitlivělost na světlo, hluk, dotek, častá únava nebo nesoustředěnost – tedy projevy, které můžeme pozorovat i u nadaných dětí.

Kompenzace místo podpory

Jedním z největších úskalí u nadaných dětí je jejich schopnost kompenzovat vlastní slabiny. Díky vysoké inteligenci si často samy vytvoří strategie, jak obtíže obejít. Navenek pak působí jako průměrní žáci, a nikdo nevěnuje pozornost tomu, co se děje „pod povrchem“. Zbytečně se tak stávají jakýmisi ztracenými poklady naší společnosti (Smítková, 2017).

To platí zejména u tzv. dětí s dvojí výjimečností – dětí, které jsou zároveň nadané a zároveň mají nějaký typ specifické poruchy učení, ADHD, PAS, vývojovou dysfázii nebo jiný handicap. Jejich školní výkony bývají nevyrovnané, často nedokončují úkoly, obtížně zvládají časový tlak a silně se bojí selhání. V důsledku toho bývají mylně hodnoceni jako žáci s průměrnými schopnostmi.

Když nadání maskuje potíže

Přetrvávající primární reflexy mohou být jedním z faktorů, které nadané děti zatěžují, aniž by si toho okolí všimlo. Dokud zvládají školní povinnosti alespoň průměrně, nikoho obvykle nenapadne zkoumat, zda nemají vývojové obtíže, které je brzdí. Přitom kompenzace je náročný a dlouhodobě neudržitelný proces – zvlášť ve stresu, nemoci nebo při změnách.

Tyto děti pak zažívají „dobré dny“, kdy vše zvládají, a „špatné dny“, kdy se jejich potíže naplno projeví. To může mít vážný dopad na jejich sebevědomí i motivaci. Často si začnou myslet, že jejich výkony v dobrých dnech byly jen náhoda – „podvod“ – a že za něco nestojí.

Vývoj mozku začíná od základů

Na propojení raného vývoje nervové soustavy, primárních reflexů a kognitivního potenciálu upozorňuje i Ranko Rajović, lékař, odborník na neurovědy a autor vzdělávací metody NTC. Ve své práci zdůrazňuje, že zdravý rozvoj myšlení a inteligence začíná už v raném dětství – a klíčovou roli zde hraje i dozrávání mozku, které zahrnuje integraci primárních reflexů.

Pokud tyto reflexy přetrvávají, mohou tlumit skutečný potenciál dítěte – a to platí i pro děti mimořádně nadané.

Zdroje:

Volemanova, M (2013 a 2019). Přetrvávající primární reflexy. Statenice: INVTS s.r.o.
Stehlíková, J. (2016). Nadané dítě a rozvoj jeho nadání. Praha: Portál.
Špok, D. (2018). Nadaní dospělí: Praktický průvodce životem s výjimečnými schopnostmi. www.daliborspok.cz
Smítková, M. (2017). Dvojí výjimečnost: Vysoký potenciál a specifické poruchy učení.
Silverman, L. K. (2008). Giftedness 101. New York: Springer Publishing.
Rajović, R. Jak rozvíjet inteligenci dítěte hrou: NTC metoda. Praha: Edika.